
Když jsem se dívala na německých veřejnoprávních stanicích na dnešní sestřih z celoněmeckých protestů mladé generace, napadla mě hned jedna věc: nikde jsem neviděla Večerníčka. (Sarkasmus.)
U nás v Česku se tahle postavička v papírové čepici na demonstracích masově objevuje – a mnozí to vydávají za roztomilou recesi či naopak symbol boje za svobodu slova. Podle mě to ale žádná nadsázka není. Je to spíš symbol zblblosti a dětinskosti: důkaz toho, jak snadno u nás dokážeme vážné věci shodit, místo abychom jim čelili jako dospělí. V Německu žádní „Večerníčci“ nebyli. A když se podíváte za televizní komentář, je hned jasné proč.
Televizní zprávy se tradičně snažily celý protest uhladit a nasměrovat ho do bezpečných kolejí – moderátoři mluvili hlavně o klimatu a obecné nespokojenosti. Jenže pak kamera zamířila přímo do davu a nechala promluvit samotné studenty. O klimatu nepadlo ani slovo. Místo toho mě na těch mladých lidech zaujala nečekaná dospělost. Mluvili řečí vázanou, srozumitelně a bez naučených frází: „Nebudeme mít byty, nebudeme mít rodiny. Chceme, aby nás média i vláda konečně vnímaly.“ Byl v tom čistý, syrový strach z budoucnosti, ale i dospělý nárok na to, aby je konečně někdo bral vážně. Působili autenticky, ne dětinsky.
Skutečný důvod, proč se německá mládež definitivně probrala ze spánku, totiž v reportážích zazněl jen tak na okraj: návrat branné povinnosti.
Stačí se podívat na transparenty, které zaplavily německá města pod hlavičkou hnutí Gen Z regelt (tedy Generace Z to zařídí) – a mimochodem, nejostřejší a nejhlasitější byli naši nejbližší sousedé, Sasíci. Viz portrét Merze s doporučením – „Lass dich doch selbst erschiessen!“ Nech se zastřelit sám! Tohle heslo se v přehledu zpráv sice neobjevilo, ale ani na dalších nebyla líbivá hesla z tiskových zpráv, ale tvrdá realita:
- „Bildung statt Rüstung“ – Vzdělání místo zbrojení.
- „Friedensfähigkeit statt Kriegstüchtigkeit“ – Schopnost k míru místo vládní mantry o připravenosti na válku.
- „Steckt den Kanzler in den Panzer“ – Strčte kancléře do tanku.
Ten vzkaz je naprosto srozumitelný. Německá mládež – a v bývalém východním Německu obzvlášť – vidí, jak se v rozpočtu během chvíle najdou stovky miliard eur na tanky a armádu, zatímco do jejich škol zatéká, chybí učitelé a vlastní bydlení je pro ně nedosažitelný luxus. A jako třešničku na dortu jim politici, kterých se odvody vůbec netýkají, chystají povolávací dotazníky. Právě tohle spojení zanedbané přítomnosti a hrozby války zafungovalo jako nekompromisní budíček.
Při pohledu na německé ulice ale vynikne ten propastný rozdíl oproti Česku. Zatímco mladí Němci hned za našimi hranicemi přemýšlejí o tom, kde budou bydlet a jak založí rodiny, zda vůbec budou mít práci, naše generace Z tohle vůbec neřeší. Místo toho vyráží do ulic bojovat za „svobodu slova“, kterou jim prý vezme Andrej Babiš, a účastníci demonstrací na kameru jen mechanicky opakují naučené fráze, které jim z pódií předříkává falešný prorok Mikuláš Minář, různí „nezávislí“ komedianti nebo youtuber Kovy – tentýž Kovy, který ve svém pojetí „mediální výchovy“ učí děti na školách především nemyslet a přijímat jen tu jedinou správnou verzi reality.
A je tu ještě jeden paradox té jejich „svobody slova“. Zatímco se mladí v ulicích bojí její budoucí ztráty, vůbec jim nevadí, že v Česku už dnes padají tvrdé tresty za obyčejný verbální „zločin“ – stačí se podívat na případ učitelky Martiny Bednářové, která byla odsouzena jen proto, že chtěla, aby děti samy myslely a srovnávaly informace.
Proč se naši mladí neozvou kvůli věcem, které jim reálně ničí start do života? Nedávno mi to nechtěně vysvětlila kamarádka mé dcery – pravda, ještě z generace mileniálů. Moudře tehdy pravila, že pokud mladí nebudou mít byt, můžou si za to přece sami – nebyli zkrátka dost schopní. A v tom je ono pověstné Des Pudels Kern – jádro pudla. Česká generace Z nepůjde demonstrovat za dostupné bydlení nebo normální životní podmínky, protože by to v jejich očích byla „demonstrace lůzrů“. Něco jako ti dezoláti, kteří demonstrovali proti Fialově vládě za takové přízemnosti jako potravinovou soběstačnost, důstojné mzdy, proti inflaci a kupodivu, také za svobodu slova. Dokonce se naši „budoucí milionáři“ staví i proti progresivnímu zdanění: Přece nebudou trestat ty úspěšné, co kdyby se jimi jednou sami stali! Naopak, německá mládež žádá – Tax The Rich!
Naše generace Z nechápe, nebo nechce pochopit to, co německá i francouzská mládež pochopily už dávno – že chyba není v nich, ale v systému, který jim dávno podtrhl žebřík, po kterém by se mezi ty úspěšné vůbec mohli vyšplhat. Místo toho raději naslouchají falešným prorokům a křičí v ulicích bok po boku s těmi, kteří je do téhle bezvýchodné situace dostali, než aby dali za pravdu těm prozíravějším.
Němečtí studenti dnes ukázali, že heslo Gen Z regelt znamená vzít svůj osud do rukou a mluvit za sebe jako dospělí lidé. Jenže k tomu je potřeba začít používat vlastní hlavu – a to je disciplína, která se v Česku nejen nenosí, ale dokonce se za ni i trestá. Myšlení totiž hrozí odchodem z komfortní zóny. Je mnohem pohodlnější mávat Večerníčkem, papouškovat cizí hesla z „mediální výchovy“, bát se nálepky „lůzra“ a „chcimíra“ a nadšeně tleskat těm, kteří vám právě prodávají vaši vlastní budoucnost. Otázka jen je, co bude bolet víc: jestli začít konečně přemýšlet teď, nebo teprve až někoho osvíceného na západ od nás napadne, že i naše mládež by koneckonců mohla na východní frontu. To už bude vážně „na krev“.
Mladým lidem by mimo jiné měla vadit přetvářka a fraškovitost. Mělo by jim vadit, co se u nás stalo ze 17. listopadu, kdy se bývalí disidenti rozplývají nad bývalým kariérním komunistou, jenž by jim v případě své úspěšně dovršené kariéry ukázal, jak velcí to jsou ztroskotanci.
Stejně tak by neměli dopustit zneužití Modlitby pro Martu.
Pojďme si její text s trochou kousavého humoru rozebrat:
Ať mír dál zůstává s touto krajinou…
Již jen tato první věta je přeci ryze v duchu dezolátního myšlení. Mluvit o míru, když Macron a Merz hodlají Ukrajině posílat zbraně do posledního Ukrajince? No fuj.
Uvědomělí ideologové by měli trvat na změně textu, například: Ať víc nás útočí, lidi zahynou…
Přesuňme se ale k dalšímu nevhodnému apelu:
Zloba, závist, zášť, strach a svár
ty ať pominou, ať už pominou…
Zloba a zášť jsou přeci základními nástroji proti dezolátům, kteří by měli mít co největší strach. Jak tedy navázat na přepracovaný nadějný začátek? Nejlépe například:
Drony, HIMARS mít, správně stát,
buďme lavinou, silnou lavinou…
Dostáváme se k místu, nad nímž kovaný libtard musí vyloženě zaplakat. Navracení vlády lidí totiž až příliš zavání přímou demokracií. A o úloze České televize ani písmenko?
Teď, když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide navrátí…
To se musí napravit:
Na Čé Té jediný názor správný dál
ty si moc rád zaplatíš, pěkně zaplatíš…
Za příliš šťastné nelze považovat ani slova o setbě a sklizni. Ještě by v tom nějaký šťoural mohl najít látku ke kritice Evropské unie.
S oblohy mrak zvolna odplouvá
a každý sklízí setbu svou…
Modlitba má, ta ať promlouvá k srdcím,
která zloby čas nespálil jak květy mráz, jak mráz…
I tady je možné objevit formulaci příhodnější:
Evropu plyn rychle opouští
ten ruský ztrácí sílu svou.
Raději jít chci teď do pouští,
v kterých není ruský vliv,
nebude, jak býval dřív,
jak dřív…
V této podobě by píseň těch, kteří si 17. listopad uzurpují pro sebe, byla přijatelnější. Jen by se místo Modlitby pro Martu měla nazývat spíše Rakušanovým pochodem.
Ideozločin bolí, protože otrok má hluboce uloženo oddat se režimu.
Mladší Němce děsí pak více představa, že pohůnci banksterů je zase naženou jako nesvéprávný dobytek na lidská jatka. Další Drang nach Osten pod režií majitelů FEDu, a BlackRocku!
Děkuji za tento článek, který mi do značné míry mluví z duše. Protože ale sám nedokážu tento stav věcí změnit, tak už jsem nad českou „generací Z“ zlomil hůl. A to je důvod, proč jsem v diskusi pod jiným článkem napsal, že se chystám z této země odejít. Nepůjde o proces, který proběhne hned, než se připravím, bude to trvat několik let, a cílem bude to stihnout před volbami v roce 2029.
Problém je však v tom, že mládež v západní Evropě je liberálně levicová. Na levicovosti není samo o sobě nic špatného, ba naopak. Ovšem nikdo z nich nedemonstruje třeba proti nekonečnému přijímání migrantů. Stačí se podívat do volebního programu Die Linke.
Zlomit hůl nad gen Z je k ničemu. Zlomit hůl o hřbet gen Z je mnohem účinnější.
Máte pravdu 😀 Ale já k této generaci náležím a jsem ve velmi malé menšině. Takže si moc vyskakovat nemůžu.
Zaplaťpámbu, že protestují aspoň za něco, co má smysl. Ty migranty byste nejspíš našel v kategorii „Bildung“. Tam, kde 60 % dětí ve třídě neumí německy, se žádné „Bildung“ konat nebude.
Levice, pravice, leda tak ruce.
V politice se v základu vyskytují lokajové nihilistického banksterismu. Okrajově pak lidé snažící se o trochu přirozenosti.
Zkrátka normální je demonstrovat za mír, ne za válečnou eskalaci.
Mladý člověk se má bránit stát se kanónenfutrem, ne se do jeho role sám a ještě ochotně nabízet.
Mladí se musí u nás naučit vzdorovat indoktrinaci, naučit se neposlušnosti a naučit se, parafrázuji prince Velena z Prince a Večernice, už nebýt jelimanem…
JO, Jeliman, to je to správné slovo… díky, Marku
Já děkuji za skvělý text, Jano.
Klidný víkend přeji…