19 listopadu, 2026

Německá CDU – zbytečná strana

Naše sociální demokracie ukazuje, jak velká strana může díky opuštění ideových základů a neschopnosti vedení padnout do bezvýznamnosti. Nyní tímto směrem kráčí německá Křesťanskodemokratická unie (CDU).

CDU byla gigantem západoněmecké politiky. Byla hlavní stranou při vzniku Spolkové republiky Německo a prvním předsedou strany byl kancléř-zakladatel spolkové republiky Konrad Adenauer. Druhým předsedou byl otec německého hospodářského zázraku, první spolkový ministr hospodářství a druhý kancléř Ludwig Erhard. Mezi významné politiky CDU patří i kancléř-sjednotitel Helmut Kohl.

Nyní však CDU je sice stále velké, ale zastaralé letadlo, jehož piloti díky své neschopnosti s ním letí vstříc havárii. CDU po 75 letech vedení německé konzervativní pravice předala tuto pozici Alternativě pro Německo a stále klesá. V posledních zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomoří se nedostala ani do zemského sněmu. Je to důsledek politiky Angely Merkelové a Friedricha Merze. Jich politika odmítání spolupráce s Alternativou vede k jedinému možnému důsledku – ke spolupráci se sociální demokracií a Zelenými.

Volič CDU ví, že ať volby dopadnou jakkoli, nakonec bude vládnout progresivistická vláda, kterou doplní CDU, budou-li ji sociální demokracie a Zelení potřebovat. CDU totiž při odmítnutí spolupráce s Alternativou nemá jinou perspektivu. Avšak pravicoví voliči chtějí volit pravicově, a ne přispívat k vládnutí progresivistické levice. Pak je pro pravicového voliče CDU zbytečná strana. CDU už německý volič nepotřebuje. Voliči od CDU prchají. Jen vedení CDU to nechápe.

6 thoughts on “Německá CDU – zbytečná strana”

  1. Konrád Adenauer převexloval polovinu peněz na obnovu poválečného Německa
    do Izraele.Žádné strany postavené na náboženství není škoda.

  2. A s vymřením válečné generace, která za rozhodující podpory nových spojenců Německa, USA a Británie, když v nové strategické situaci pod tlakem USA, bankovního a obchodního kapitálu bylo ustoupeno od představy Německa jako agrární země, vybudovala „nové Německo“ jako evropskou protiváhu Sovětskému svazu, vyprchající duch „Kraft durch freude“.
    Nynější situace Německa, třebaže zdaleka ne tak kagastrofická, zatím, podobá se situaci z konce Výmarské republiky.
    V této situaci, kdy Německu vládnlu ti, které Adolf Hitler nazval „parlamentními pleticháři“, jeví se logickým, že sílí strany slibující nápravu a především změnu. Na levici Der Linke, na, řekněme, že pravici velmi sílící, příznačně především v bývalé DDR, AfD. Ke které mnozí zdejší vzhlížejí s optomismem a nadějí. Chápu. Přirozeně v tomto prostoru hledají silného spojence. Jenže program vnitřně ideově dosud neustálené AfD nepovažuji za dostatečně určitý a stabilní. V konečném důsledku, na základě znalosti dějin, od kterých nelze abstrahovat, měli bychom být obezřetní.

    1. A poučit se z historie, proč v Německu ve 30. letech minulého století skončila parlamentní demokracie. Z neschopnosti domluvit se na spolupráci a udělat koalici. Tenkrát nebylo CDU , ale sociálnědemokratické strana Německa. Jinak jak přes kopírák. A Válka s mloky.

  3. Generační výměna, nefunkční sjednocení Německa, které bylo vnitřní kolonizací DDR, Greendeal ve kterém se promítá ekoposedlost z Třetí Říše spojená s bojem za čistou rasu, imigrační politika jako převrácený extrém téhož, ozvěny Třetí Říše v zahraniční politice, viz Ukrajina. To vše s německou důsledností.

  4. „Jich politika odmítání spolupráce s Alternativou vede k jedinému možnému důsledku – ke spolupráci se sociální demokracií a Zelenými.“
    A co takhle: už dávno jsou to programově stejné strany, takže žádný sebezápor CDU tam nebude. Stačí se podívat k nám: od deklarovaných křesťanských a pravicových hodnot do náruče Pirátů a dalších woke-friendly stran. Najdi pět rozdílů ve vztahu k woke, green, obohacování atd., mi se to nepovedlo.
    Dnes, namísto politiky dělají spíše ochranu majetku a zájmů sobě blízkých subjektů.
    CDU stejně jako KDU – dnes mazaně převlečení za Společně pro……. jsou pro suverénní zemi nebezpečím, nemocný muž evropské politiky.

  5. Že se tenhle fašistický eurorežim snaží zuby nehty udržet u moci i tím, že po volbách uzavírají frankensteinovské koalice strany, které nemají nic společného, to je jedním ze symptomů toho, jak to s tou „demokraciíL“ v EU je. Co se týče mě si takovou demokracii můžou strčit klidně do sanitárního koridoru a políbit mi požární zeď.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *