Ukládání potravin.
Když jsem byl malý, měli jsme ve starém bytě špajz. Byly v něm kompoty zavařené přes léto, borůvková a malinová šťáva, kterou jsme sbíraly my děti, hrnec sádla, bedna se zeleninou v mechu a písku a brambory byly ve sklepě.
Na nákupy se chodilo jednou týdně, v týdnu jsme zaběhli leda pro chleba a mléko. Vzpomínkou na šťastné dětství mi tečou slzy
Když si začnete říkat, že Vietnamec by mohl zavřít nebo by mohla přijít povodeň, zjistíte, že by bylo fajn mít zase špajz a v něm jídlo na pár týdnů. Pomíjím dnešní architekty, kteří za špajz považují výsuvnou skříňku v kuchyňské lince. No nic.
Pak si řeknete, že měsíců a nakonec zcvoknete (v očích svého nejbližšího okolí) a řeknete si, že rok je dobrá doba, protože v opravdovém POSTAPU si budete muset něco vypěstovat, ale váš žaludek do té doby, věřte mi, nepočká.
Jo a při velikosti skladovacích prostor i zásob pomýšlejte na to, koho z rodiny byste v případě SHTF dokázali odehnat od svých dveří a koho pustíte dovnitř. Protože třeba moje děti ani s nákladákem, ani s naloženým autem zásob nepřijedou. Ale vezmou vnoučata.
A tak se začnete zajímat o to, co a jak skladovat.
Jsem masový typ. Takže jsem si sehnal z webu recept a v hrnci zavařil prvních par sklenic vepřového. To se vyvinulo v zavařování cca 400 sklenic různého obsahu ročně (plechovky se mi neosvědčily) a v autoklávu (pod tlakem).
Přidaly se marmelády. Obvykle se snažím proces optimizovat, takže moje typická várka je okolo 50 sklenic, u masa spíš 100.
A ovoce a zelenina nesmí chybět. No a zjistíte, že nezjistíte, jak dlouho vydrží zavařená čína, protože ji stejně sežerete do roka dvou.
A teď to důležité = vaše manželka zjistí, že ta vaše potrhlost má smysl. Přijde totiž situace, kdy má smečka či návštěva hlad a ona jim naservíruje do dvaceti minut teplou večeři (musí uvařit rýži či špagety. Obvykle návštěva nevěří, že jídlo bylo z konzervy.
Pak jsem začal přemýšlet, jak skladovat to podstatné – přílohy, které vám dají energii na to, abyste mohli přežít a pracovat. První myšlenkou bylo obilí, nicméně Vidlák mi vysvětlil, že ne z každé mouky upečete spolehlivě chleba. Také zjistíte, že mechanický mlýnek vyžaduje hooodně práce, elektrické řešení není úplně spolehlivé a navíc stojí v nižších desítkách tisíc.
Tedy další možnosti jsou rýže a těstoviny. Samozřejmě brambory, představují to nejlepší, ale také vyžadují sklep.
V Americe seženete za slušnou cenu konzervované potraviny s životností 20 a více let. Doprava a clo – nee. Sice za vyšší cenu, ale bez DPH a cla seženete totéž v Německu a největší výrobci tohoto druhu zboží jsou ve Švýcarsku.
Při těch cenách začnete přemýšlet, že si to uděláte sami. Zlaté české ručičky.. Nejslibněji vypadá lyofilizace, vysušení zmrazením. Lyofilizované ovoce je prostě skvělé. Pak si zjistíte ceny a ovoce najednou zhořkne natolik, že není jedlé. Před pěti lety to stále ještě bylo v nižších statisících.
Tak zpátky k něčemu použitelnějšímu. Většina trvanlivějších potravin se kazí oxidací – kyslík je totiž poměrné dost agresivní plyn. Jak doma vyrobit potraviny v ochranné atmosféře? Dusík se používá nejvíc, ale protože je hlavní složkou atmosféry, má skoro stejnou váhu, a tedy doma ochranou atmosférou snadno obal nenaplníte.
Vyhrává oxid uhličitý, ten hrozný sodovkový plyn, co může s Putinem za všechno! Má totiž jednu geniální vlastnost (tedy kromě toho, že je to dost inertní plyn), že je těžší než vzduch. Takže když ho nalejete do nádoby, zůstane v ní.
V dalších článcích se budu zabývat jednotlivými druhy potravin a skladovacími postupy.
Pokud máte menší tiskárnu na peníze nebo si chcete zlepšit jídelníček, tak třeba tady https://shop.conserva.de/de/. Balíček za cca 30.000 jsem si objednal, skoro stojí za ty peníze, ale co je vám to platné, když tiskárna netiskne.
Také zavařujeme, ale treba v případě cestování je to těžké. Situace,mne donutila koupit vymrazovací sušičku. Je to nákladné, ale zase máte jistotu, že jídlo pokud je správně vysušené a zabalené vydrží desitky roků, lehce skladovatelné a velice lehké. Ovšem taká polevka se suší az čtyři dny. Samozřejmě zavařovani to nenahradi.
Gene, jak to vypadá se spotřebou při použití vymrazovací sušičky?
Neměl byste prosím odkaz na autokláv? Děkuji.
Další námět na ukládání potravin – vlastní těstoviny. Většina těstovin kupovaných je bezvaječných. Můžete si doma nadělat vaječné nudle – tím uložíte nejen mouku, ale hlavně vajíčka. Dobrá technika na jaře, když nevíte, co s vejci. Nevýhodou je, že při zpracování většího množství těsta potřebujete dost prostoru na nakrájené nudle, než skutečně proschnou.
Pro ty, co nemaji sklep by se mohl hodit tzv. „zeer pot“ ideální věc na skladování menšího onjemu tam, kde není sklep anebo chladnička. Více níže pro zvědavé.
https://learn.tearfund.org/en/resources/footsteps/footsteps-91-100/footsteps-94/making-a-zeer-pot-fridge
1) vytvořit a udržovat zásoby (ten, kdo má možnosti a schopnosti) … ano,
2) nefotit, neukazovat návštěvám, „nezadresňovat“ !!
Laťové kóje a „sklípky“ v panelácích a v podobných hromadných bydleních budou „navštíveny jako první,
pak přijdou na řadu polní zeleninové pozemky, pak (nestydatě) zeleninové a ovocné zahrádky sousedů, pak jejich králíkárny a stáje s „drobotinou“ na venkově („protože oni mají a já jsem, přece, musel, letos jednou Seychely a jednou Řecko, aby byla rodina zdravá“), v zimě a za mrazů přijdou na řadu lesy a lesíky, co přijde pod ruku/suché a i mokré dříví, městský člověk, často, nepozná ten rozdíl/.
A nakonec, když bude „venku opravdu ošklivo“ ? Ulice, ne(u)chráněné domovy !
To vše, když „vlky z lesů“ ,vyžene hlad !
Mne se libil rozhovor s jednym samorostlym bradatym profesionalnim zachranarem. Rozebirali se vyhody bydleni ve meste a na vesnici a ptala se ho moderatorka co v pripade nahle prihody, kdyz sanitka dojede treba za 20 minut. Rekl na plnou hubu : No tak zemrete… Proste neco za neco, klid a prostor v dome na vesnici se plati treba takto… Do panelaku prijede ta sanitka do 5 minut – ale v krizi budou panelaky se selhanym privodem medii za den smrtelna past… Takz je treba se smirit s tim, ze obecne dobre reseni neexistuje. A k jidlu : Ja nevim proc vzyvat germansky web, u nas mame taky velmi kvalitni produkty od domacich vyrobcu, treba hotovky.cz
Dělat zásoby v panelákovém bytě je dost obtížné.
Do sklepní kóje nee, protože tam první přijdou sklízet ti, co nezaseli.
A v bytě…
O tom si můžu nechat jen zdát.
Prostě ten byt nenafouknu a podmínky skladování (chlad a tma) prostě nejsou.
A jakékoliv další vybavení (třeba autokláv) bych musel mít tak leda přidělaný na stropě.
No, ja mam malou kuchyn, a sklep jeste nemam. A presto mam doma na tri mesice jidla. Co kdyby prisla zla chripkova sezona? Bylo to dost jednoduche, jen na nekolik polic. Kdyz jsem to delala poprve, mela jsem tam same spagety a jina jidla, ktera moc nemusim. Protoze to bylo trvanlive.
Tedka tam mam jen veci, ktere casto jim. Aby se to mohlo na tech policich vystridat.
A dva pytliky brambor v lednici. To neni idealni, ale pri trose pece vydrzi.
Dobré je ukládat potraviny do sebe, jako tukový polštář. Jeden ze zákl zákonů vojny byl: Co máš v břichu, to ti nikdo nevezme.
Skladovat jedině ovoce ve formě pálenky, brambory, zelí a ořechy, luštěniny, zrní.
A také se říkávalo: Až bude válka, tak ti tlustí budou hubení a ti hubení budou studení.
Ono to nieje celkom pravda. Ze „Až bude válka, tak ti tlustí budou hubení a ti hubení budou studení.“
Precitajte si Remarka… ty s bruskom boli hladny a hladnejsi ako zvysok. Takze skor to vzdali ako ty „hubeni“…
Stary otec rozpraval o pracovnom tabore pri Linci (dnesne Rakusko) ze ty s bruskom to naozaj zabalili ako prvy. Alebo sa nechali zastrelit/ alebo isli sami na plot (pod prudom…vysledok je jasny).
A este by som dodal mat cukrik, cokoladu, ovocie, oriesky vzdy pri sebe sice nezasyti ale doda aspon trochu energie na par hodin.
Ovšem, stejně tak tlustí, jako hubení budou hubeni.
“ Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“