V době, kdy většina myslících lidí žije v úzkosti, co bude za minutu, natož zítra, neboť jaderná apokalypsa je na spadnutí, bychom si měli připomenout výrok Petra Pavla, který pronesl v rámci svého projevu 28. 10. 2024: „Slavíme vznik státu, který byl vybudován na myšlenkách suverenity, svobody, humanity, na úctě k člověku i k mezinárodnímu právu. Mnozí z nás dnes vnímají, a docela pochopitelně, taková privilegia jako samozřejmá.“
Abychom naplno pochopili prázdnotu těchto slov, doplňme tyto řádky o postoj poradce Petra Pavla, Petra Koláře, k rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) k vydání zatykače na izraelského exministra obrany Joava Galanta a jednoho z předáků Hamásu Muhammada Dajfa:
„Měli bychom to ignorovat. Jako by zatykač nebyl. Za všechny civilní oběti v Gaze může Hamás, v Libanonu Hizballáh. A dohromady všichni, kdo podporují teroristy a touží po vymazání Izraele z mapy. Ti mají být stíháni, ne Bibi. Politicky si to s Netanjahuem musí vyřídit sami Izraelci.„
Kde je ona deklarovaná úcta k mezinárodnímu právu?
Rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu má o to větší váhu, že bylo přijato porotou tří soudců jednomyslně.
Vydání zatykače bylo podpořeno konkrétními fakty. Jedná se o zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Mimo jiné jde o úmyslné vyhladovění civilní populace Gazy či cílené útoky na prchající civilisty.
Jak se k těmto zločinům staví představitelé České republiky? Opakovaně dávají najevo, že mezinárodním právem pohrdají. Petr Pavel se zařadil po bok Jany Černochové, která veřejně vyzývala k vystoupení České republiky z OSN, jen proto, že OSN požadovala ochranu civilního obyvatelstva v Gaze. To je evidentně „bloody Jane“ zcela ukradené. Stejně jako bakaláři Lipavskému, který má sice plná práva odporu proti okupaci, ale jen do té chvíle, než dojde na okupanta v podobě Izraele.
Vidíme tu krásně jedno: Dokud budou mít monopol na právo jen Spojené státy americké (a s nimi Izrael), je to pro svět špatná zpráva. Tak mezinárodní právo fungovat nemůže. Na právu je nejdůležitější to, že musí být platné a vymahatelné pro všechny. Nemohou existovat vyvolení a podlidé. Tento stav jsme již v dějinách mnohokrát zaznamenali, a vždy to byla katastrofa. Není-li právo univerzální a vymahatelné, neexistuje, a je nahrazeno mocenskou zvůlí. Takto se rodí frustrace. Například Irák byl proti americké agresi úplně bezmocný. Nyní se naprosto bezprávnými stali například občané Gazy. Z toho vyplývá jediný závěr: Přejeme-li si žít v právním světě, musíme nahradit stávající systém výlučné moci jednoho aktéra systémem jiným, kde budou závazná pravidla stanovena více aktéry. Teprve potom může nastat světový mír, a lidstvo si bude moci zhluboka a vděčně vydechnout.
A jak na to, pane premiére?
Konfrontaci s realitou si zaslouží i další Pavlův postřeh, tentokrát věnovaný populismu a lákáním voličů na mýty.
Petr Fiala neunesl kritiku ze strany Andreje Babiše, který jeho nereálné sliby, jak za 4 roky dovede českou ekonomiku k německým platům, ohodnotil metaforicky jako duševní poruchu, kterou je třeba léčit, například megalomanství by se jako trefná diagnóza vyloženě vyjímalo, a vyplodil následující reakci: „Andrej Babiš na mne zuřivě útočí a stupňuje osobní urážky. Proč? Protože ho představa, že by někdy musel platit svým zaměstnancům německé či rakouské mzdy, dohání k šílenství.“
Podle některých Fialově vládě fandících novinářů mu dal šach-mat. To ale má být tah, na který již soupeřův král nemůže reagovat jinak, než že bude v příštím kroku sebrán.
Petrovi Fialovi lze na jeho pokus odpovědět velmi elegantně:
„Pane premiére, víte, co zdůraznil Petr Pavel 28. 10. 2024? Mimo jiné prozradil, že: „Zkusme hledat ty, kteří nabízejí životaschopné vize a mají konkrétní, fakty podložené plány k jejich naplňování, nikoli ty, kteří staví vzdušné zámky a vedou prázdné souboje.“
Nu, a jste to vy, kdo zcela jednoznačně staví nereálné vzdušné zámky. Pokud myslíte svůj výrok jako reálnou vizi, prozraďte, jak těch platů docílíte? To už nedodáte na Ukrajinu ani náboj? Nebo přehodnotíte svou energetickou politiku, kvůli níž je řada našich podniků nekonkurenceschopných? Nebo budete hledat trhy v Rusku a v Číně? Nebo prezidentovi Putinovi pomůžete s obnovou Luhansku?
Zatím vidíme jediné: Máme státní dluh přes 3 biliony korun – a lidé z ně nemají nic. Nebo to dopadne jako s lithiem a gigafactory? Stačí, že jste po pár letech své vlády objevil levnější německou Nutellu. Nyní jste se dopracoval již tak daleko, že víte, že v Německu jsou v průměru vyšší platy. Ač jsou to objevy skutečně pozoruhodné, obávám se, že pro funkci premiéra jsou poněkud nedostatečné.
Co jste pane Fialo udělal pro naše učitele? Vzdělávání je u vás evidentně až na nějaké desáté koleji. Aspoň toho svého bakaláře jste mohl dostrkat k magisterskému titulu. Ono by to ale patrně stejně ničemu nepomohlo.
Co jste udělal pro naše zdravotnictví? Že lidé místo banánů stojí na léky, které nejsou ani podpultovým zbožím, protože nejsou?
Co děláte pro náš průmysl a zemědělství?
Než začnete přibližovat naše platy německým, možná by pro začátek stačilo aspoň trochu zvýšit platy doktorům, zdravotním sestrám, policistům, hasičům, soudním zaměstnancům, učitelům, a nikoli sobě samým.“
Petr Fiala se chlubí, že z politiků by vsítil nejvíce gólů právě on. Otázkou je, jak tato činnost souvisí s politikou. Protože pokud by v ní záleželo na počtu vstřelených gólů, bylo by nejlepší zvolit si za předsedu vlády nějakého toho fotbalového útočníka.
Petrovi Fialovi ovšem lze uvěřit, že góly dával – jen to člověka svádí k představě, že byly vesměs vlastní. Pro většinu naší populace se stal toliko směšným (či k pláči, záleží na úhlu pohledu). Jeho věčné vysílání signálů, šermování rukama, video s bájnou německou Nutellou, a nakonec jeho odhodlání kromě zlevnění oné čokoládové pomazánky zvýšit české platy tak, aby se podstatně zvedla i jejich reální hodnota: To vše vzbuzuje enormní vztek, ale i značnou dávku pohrdání.
V přímém přenosu můžeme sledovat, jak se v rámci hádky o pozice na kandidátních listinách potápí loď zvaná Spolu. Asi se shodneme, že ponechání Fialy u vládního kormidla nepovede k ničemu jinému než ztroskotání našeho státu. Pevně věřím, že mu to nedovolíme.
Rozštěpení
Kdo se dnes ještě tomu diví,
že mnoho lidí nevěří
v soudy a proces spravedlivý?
Trestáni jsou jen někteří.
V média a vše, co v nich zazní,
když jsou v nich štváni nevinní.
V svobodu utopenou v lázni
krve, již nikdo nezmíní.
Těžko se hledá autorita,
když kde kdo tvář svou prodává.
S hustší tmou řadě lidí svítá.
V srdci je bolest bodavá.
Nedůvěra je převeliká,
útočí na nás oštěpy.
Člověk se svého bratra zříká,
až pak i sám se rozštěpí.
Takový stav je tragédií,
kdy jsme si sami vězením.
Vše kromě zdí nás krutě míjí:
Mříž zas jen za mříž vymění.
Těm, kdo nás dělí na atomy,
naprosto jasně dochází,
že jeden proutek snadno zlomí,
ne svazek – natož provazy.
Společnost, v níž se stejnou řečí
dva lidé stěží domluví,
odsouzena je trpět v křeči,
bez naděje – a omluvy.
Kde žijí lidé bez diskuzí,
kde jeden s druhým zápasí,
tam stejný krok všem měří chůzi,
víc přitaženou za vlasy.
Jestliže nic nás nepropojí,
izolace nás pohltí.
Padneme sami v marném boji,
za života již po smrti.
Nebuďme tedy k sobě hluší:
Najdeme vodu na poušti.
Zájem náš, a to mnohý tuší,
v poznání kořen zapouští…
Namluveno: http://muamarek.cz/files/mp3/rozstepeni.mp3
Vy to proste jen nechcete pochopit. „Ti spravni“ se pravem neridi. Oni urcuji, co je pravo. A odlesk teto pravomoci dopada i na jejich posky, Kolarem pocinaje, Jureckou nekonce.
Pokud tohle nekdo nepochopil v okamziku ustanoveni poslaneckych klubu po poslednich parlamentnich volbach, je hloupy, zaplaceny nebo nevylecitelne naivni.
… taková privilegia jako samozřejmá a ona přitom samozřejmá nejsou, my na ně totiž dlabem… slyšel jsem to úkosem až do šesté řady.
Právo- je jen taková pomůcka, kterou se lidstvo snažilo vyslyšet vnuknutí. Svými činy se od daného práva více či méně odchyluje jen proto, aby se jinak korigovalo trochu k němu blíže.
Přece nemáne v republice takocé zlé lidi.
Velmi zajímavá je zpráva o koupi (pokud) Nordstream. Kupující chce vydělat. Má pro záměr významnou informaci?
A nebo, jestliže balancuje na hranici bankrotu, může za tím být jiný účel než vydělat na budoucím zprovoznění.
Co když kupuje pro jiného, pro skrytý záměr, zabránit zprovoznění. Co když za tím je nabídka „která se neodmítá“ zpoza Louže?
Je to obyčejný obchod anebo strategická hra? Čí kapitál je za tím? Jaká je cesta peněz?
Protože na platy v soukromém sektoru má vláda malý vliv, pokud vůbec, zvýšení platů ve „vládním sektoru“ lze považovat za snahu o korupci této části elektorátu.
Já bych byl se šermováním mezinárodního soudru v Haagu poněkud opatrnější.
Jeho rozhodující výroky při posuzování událostí v bývalé Jugoslávii, jsou minimálně diskutabilní.
Čímž nechci nijak zpochybňovat události, které se dějí v pásmu Gazy.
Nicméně výrazně dvojí metr z Jugoslávie tuto instituci výrazně dikvalifikuje minimálně z hlediska „vyššího principu mravního“.
Ano, souhlasím. To bylo svinstvo.
Jen jsem tu chtěl demonstrovat, jak k mezinárodnímu právu přistupují ti, kteří se jím současně velmi ohánějí…
Mezinárodní právo neexistuje. Jsou to jen „předpisy“ na základě kdysi smluv, nyní na základě moci. Skutečné či domnělé. Příkladmo toho kdo uvaluje sankce. Někoho kdo se že setrvačnosti považuje a je považován, za nejmocnější „světovou velmoc“.
Nahý král.
Souhlas. Tzv. mezinárodní soud je politicky motivovaný a jeho výroky nemají s právem a spravedlností nic společného.
Vždyť je to jen … soud. Žádná božská autorita. Jen nějací nějak vybraní lidé. Včera takoví, dnes jiní, zítra zase jiní. Rozhodující včera tak, dnes jinak, pozítří zas jinak… jak se kdy komu hodí. Vždyť to víte. Co včera bylo správně, dnes je špatně. Zítra zas jinak. Za co včera metál, dnes oprátka. Zítra? Zas jiná pohádka. Nemusí uplynout tisíciletí, ani století, na ani desítiletí.
Tak je, skryto za rituály, ceremoniály, které v prosťáčkovi mají vyvolat úctu, podřízenost, bázeň, poslušnost. Žádný božský princip. Jen technikálie moci. V tomto jako jiném. Nic víc.
Skvělé, Marku. Bohužel, Izrael je nedotknutelný i pro mnohé z tzv. alternativy, protože přece bojuje proti muslimům. že.
Odpověď Fialy Babišovi, že je prý zoufalý, že by musel platit německé platy svým zaměstnancům, jednoznačně pozvrzuje, že premiér žije v bludu. Bludy mají tu nepříjemnou vlastnost, že jsou nevývratné.
Jakmile je něco nedotknutelné, stává se to dogmatem. Vidíme to jasně u kabibetu vycpanin.
Fiala se opakovaně zesměšnil: Nesplněnými sliby, signály, Nutellou, nyní doháněním platů za 4 roky. Premiér si nemůže dovolit být směšný…
Zdravím, Jano,
Marek
Válka je pokračováním politiky. Politika je koncentrovaná ekonomika. Hospodářská síla je založena na zdrojích. „Přírodních“ a lidských. První nemá, o druhé přichází. Evropská kultura a motivace zakladatelů vyprchává. Neobnovuje se. Není z čeho. Sílí orientalizace. Geografická poloha mizerná, strategická hloubka žádná. Dlouhodobá prognóza špatná.
Pokud nedojde k „zázraku“, těžbě z ložisek plynu a ropy v přilehlých šelfech.
V tom by mohla by mohlo být vysvětlení nynější válečné politiky. Aby šelfy patřily do výlučné sféry Izraele. Je možné, že někdo ví… Oblast je velká, možná že se o tyto zdroje servou Izrael, Egypt, no ten toho moc nezmůže, a Turecko. S promítnutým zájmem že zámoří a Británie.
Co se týče „nedotknutelnosti“ , rozhodující je praktické jednání, ne kecy. Obchod, ne příležitostné hulákání s fanglemi. Podpora Izraele nemá s islamizací Evropy nic společného, vyjma toho, že podporuje imigraci „Palestinců“ do Evropy, a že tito je i předmětem vydírání ze strany Izraele. Jenže míč je u nohou evropského hráče, jen na něm. záleží, že je sem pouští. Že evropští Židé,
jejichž část podporovala multikulturalizaci v představě,že multikulturní prostředí jejich monokultuře zajistí vyšší míru bezpečnosti i prosperitu, se nyní čím dál víc cítí být ohroženi islámem, je marginálie. Jejich lokální význam klesá, část mladé generace je tak jako jiní, zasažena globálním konzumeristickým trendem. Ti nejúspěšnější se globalizovali. Hloupí jim v obdivu slouží, chytří se v obdivu a v tom užitečném, od nich učí
Tak ani Šalom alejchem, ani Selam alejkum, nýbrž
Na Zdar!
Navíc, nevím, proč by se nějaká *alternativa“ měla zabývat tímhle. Není-i mešuge. Což jsou některé složené z těch, kteří sebevražedně, z komplexu své malosti a bezvýznamnosti nemají dost síly v sobě, místo aby si hleděli svých zájmů, jenže to se jim z nějakých příčin nechce, hledají ke komu by se v obdivu přimknuli a sloužili mu s pocitem, že tím jsou lepší než ostatní.
To platí všeobecně. Nejenom těch kteří podle situace usilovně hledají svůj tu německý, tu slovanský, tu židovský, tu keltský, tu jiný (odjakživa mým nejoblíbenějším jídlem je rýže), původ. Tak těch, kteří hledají kdo cizí by jim vládnul lépe než oni sami. Tak někteří blouznili, že nejlepší by bylo být pod ruským carem. Některým to vydrželo do dnes.
Rozumná je jedna cesta. Jak je napsáno na Národním divadle. „Národ sobě.“
A jak ve vztahu k ostatním?
Nehrbit, ani nešlapat.
Navrhuji téma „Izrael“ opustit. Je to neužitečné „čtení pod lavicí“. A jako v židovském vtipu, kdysi jsem ho sem napsal. „.. Na jednoho je vlastní obchod až až. Jenže oni se starají i o ten naproti. Tak se nedivěj, že vlastní obchod jim tak nejde…“
Kdysi mi egyptský obchodník řekl „Drink Your Tea, my friend.“ Často na něho vzpomínám.
Aneb …“Co všechno nám dali Řím…é…
Britové“…
Obdobně můžeme, když se někdo snaží zatáhnout do svých problémů, říci
„To není můj šálek čaje.“
Až někdo bude zvát na hulákání pro tu či onu stranu cizích zájmů.