22 listopadu, 2024
Neurčeno / Poezie

Čím je mi les…

by Marek Řezanka

Čím je mi les…

Pokud mi smutno je či když mě chmury tíží,
v něm azyl nacházím, a také zpovědnici.
V něm jsem vždy u zdroje, z nějž čerpám bez potíží,
připraven na žár zim, rozhodnut mnohé říci.

Když sklíčen přijdu si, vím, že mě rozveselí,
když vše mě namáhá, pak v něm si odpočinu.
On nezná mínusy, a boří stěny cely,
když svět je na vahách s rukama od zločinu.

Studánku polaská svým stínem, když den praží,
vede k ní procházka do kaple bez vitráží.
Roj včel pak v lipoví přemění včera v dnes.

Nemocné uzdraví, když tichem bolest balí.
Kdo vešel churavý, odchází lámat skály:
To vše jen vypoví, čím vším že je mi les…

Tento svůj sonet publikuji především pro povzbuzení nás všech. Každý z nás patrně někdy propadá pocitu zmaru, že temné období trvá již příliš dlouho, a sil ubývá. Přesto je třeba vydržet. Mně pomáhají právě vycházky lesem – nejlépe, aby široko daleko nikdo nebyl nablízku.
Co se týče období do krajských a senátních voleb, mám připravenou sérii básní, které občas doprovodí krátký text. Jejich cílem bude jediné: Ukázat na to, co pokládám za zhoubné – a nastínit, kudy by mohla vést cesta z nejhoršího.
Zmíním například strach mainstreamu z duševního potenciálu na alternativě. Mohli jsme si všimnout zděšení a hysterie, které vyvolalo setkání osob s různými názory, které ale spojuje láska k vlasti. To zděšení pramení z pochopení, že protistrana má tak silné argumenty, že umlčet ji lze jedině cenzurou a dehonestací. Za vše mluví odborná analýza dění na mezinárodní scéně v podání profesora Druláka. Vládní moc si analýzy zakázala. Nezkoumá ekonomickou situaci v Německu, neřeší revoluční atmosféru ve Francii. Nezabývá se děním na africkém kontinentě či v zemích latinské Ameriky. Vládní moc pouze formuluje dogmata a tabu, jako že válka na Ukrajině byla nevyprovokovaná. Kdo by dokázal opak, je předem odsouzen jako „dezolát“, bez ohledu na předložené důkazy.
Je velmi zásadní, aby obsah veřejných vystoupení osobností typu Petra Druláka byl šířen mezi co nejvíce lidí. Aby ti mohli o jeho slovech svobodně přemýšlet. Proto ten povyk, aby nikdo nenaslouchal těm, kteří budou označeni za „okraj společnosti“.
V zásobě mám i několik veršovaných alegorií, na nichž chci demonstrovat, jak je důležitá jednota našeho odporu – a pochopení, kým jsme manipulováni – a za jakým účelem.
Nadcházející volby pokládám za důležité, neboť v nich máme šanci se ozvat, jakkoli je náš hlas sám o sobě bezvýznamným. V součtu s jinými se ale může stát významným – na to bychom neměli zapomínat.
Máme proti sobě média, soudní systém dvojích metrů, indoktrinaci ve školství – a to vše zastřešuje zcela nekompetentní vláda, kde je hned několik ministrů dlouhodobě zralých na rezignaci. To jsou ve svých funkcích jen kvůli nezměrné poslušnosti – ovšem nikoli vůči vlastním občanům. Potřebujeme vládu, která bude naslouchat nám – a ne lobbyistům daleko v cizině.
V případě, že rezignujeme, prohrajeme. To nedopusťme. Ve hře jsou totiž i generace, jež ještě nespatřily světlo světa. Bojujme za to, aby ho vůbec spatřit mohli – a aby se nejednalo o záři jadernou.

66 thoughts on “Čím je mi les…”

  1. Jeste k tomuto: „duševní potenciál“ alternativy

    Kdyz jsem tu frazi zahlidla, vymanily se mi nedavne zpravy o nejakych pruzkumech, ktere ukazovaly, ze lidi konzervativni jsou dusevne daleko zdravejsi nez ti woke. Coz, ostatne, i pozorovatel z jine planety by si to domyslel, podle toho, jak se chovaji…

    Odpovědět

    2. Člověk, který něco zná a umí, je sebevědomější, zdravě sebevědomější. Uvědomuje si, kým je, o své identitě nepochybuje. Ví přesně, kým je. Je to člověk, který si při procesu poznávání jistě již metaforicky řečeno nabil ústa, takže bude otužilejší, odolnější.
      Je to člověk, který bude mít poskládán hodnotový žebříček – a který snadno nepodlehne propagandě.

      Odpovědět

  2. Hezké, ale doba žádá NUTNOST přesvědčit/přesvědčovat mladé o tom, že ti staříci/stařenky jsou ti poslední, kteří by to s nimi mysleli zle. A dosud nikde nic …
    Kwa, chopí se toho někdo?

    Odpovědět

    1. Jura:
      No já nevím. Máte vnoučata? Já jo a kdybych je začala o něčem takovém přesvědčovat, výsledek by byl, že by se začali vzpouzet. Fakt si myslím, že v tomto případě je lepší jednat, než přesvědčovat.

      Odpovědět

          1. O lesech jsem ani nepípl …
            (Ale děkuju, že jste se nepřidala (v mém případě)) do IN kategorie apriori rolujících …

            Odpovědět

                    1. Trochu bokem -nedávno tu padla zmínka o aristokraticky zdviženém malíčku. No a mě, primitiva, by zajímalo, jak StK obvykle vyslovuje obyčejné slůvko „koncert“ …

      1. Marek:
        To bych zas neřekla. Za komančů byl jediný kanál a jediná pravda a zdaleka ne všichni členové tehdy mladé generace jsme na to tehdy skákali.

        Odpovědět

        1. Za komančů bylo ledasco jinak, dnes kdy máme demokracii a svobodu, mladá generace skáče mnohem jednotněji.

          Odpovědět

        2. Jenže ta mladá generace je ve škole masírována, jak má věřit „jediné pravdivé ČT“… A i když existuje více kanálů, jejich úroveň je více méně podobná…

          Odpovědět

          1. Je to jako s jogurtem. Za totáče byl jeden a byl to jogurt. Dnes jich máme 150 a ani jeden jogurtem není.

            Odpovědět

          2. Pane Marku, není. I když, za soukromé školy ruku do ohně nedám.
            Veřejné školy se politice raději vyhýbají; vč. výuky moderních dějin.

            Odpovědět

            1. Nu, ale i to vyhýbání je přece velký problém. Pokud žák nemá základní přehled u o událostech 19. a 20. století, pak samozřejmě přejme cokoli, co mu bude ve zkratce předloženo – třeba v médiích…

              Odpovědět

          3. Marek:
            Jéžišku! To jsme byli my taky. Ještě pamatuju takové pekarové adamové svazačky, jak nám chodily přednášet. Naše říďa byla nazývána Annou Bordelářkou….bylo toho. I takoví policajti“mužsbrašnou“ nás chodívali přiučit. Doma nám pak kapku napravili hlavu.

            Odpovědět

  4. Ve sloupové síni lesa
    srdeční tep vždycky klesá.

    Klenba z větví, stálé šero,
    na jehličí sojčí pero,
    holubinka z mechu raší,
    možná, že tu v noci straší.

    Slabý otisk kopýtek –
    někdo tu má příbytek;
    buky, jeřáb, smrky, kleny,
    pavučina mezi kmeny –

    po zemi se bobky válí,
    už jelena cítím z dáli –
    velmi slabě, je to prk,
    natahuju po něm krk.

    Odpovědět

  5. Marek Řezanka

    Čumím, čumím – TVL, on se pustil do sonetu!
    Nebo že by se mi maturantské vědomosti tak nějak pomíchaly?
    Nepomíchaly. Dokonce jste se k tomu dobrovolně přiznal.
    Takže pro tentokrát vám velkomyslně odpouštím, že chcete honit lidi do nějakého úplně blbého a trapného lesa.
    Můj vzdálenější praujec tam prožil celý svůj život.
    Bydlel v lese, pracoval v lese, umřel v lese. Všechny, kteří ho lákali do civilizace, posílal „někam“ gorolskými slovy „idž do dupy“ (překladu asi netřeba).

    Odpovědět

  6. Já si leckdy připadám v lese jak ve chrámu. S jakousi podivnou vděčností a respektem, pro ty veliké bytosti tam.

    „Zajeď na hlubinu“, pravil Ježíš Šimonovi. Jsou různé druhy lásky, láska májová, láska k vlasti.

    Země sama je živý organizmus. A naše inkarnace na jejím povrchu jak malinká bublinka ve sklenici limonády, na stolku, u břehu oceánu.

    K čemu jsou všechna vítězství, bez království božího?

    Odpovědět

      1. Marek:
        Dokud nezbloudíte 😀 to se vám najednou začnou stromy pěkně pošklebovat. Naštěstí u nás to bloudění nebývá fatální.

        Odpovědět

      1. FAKT jo.

        Neboť „Budeš-li se dlouho dívati do propasti, propast se podívá do tebe“, praví se.

        Takže je třeba se do té hlubiny, propasti, prokutat. Ona to sama neudělá, horníci by o tom mohli vyprávět.

        Odpovědět

        1. RE: Zpj

          NEHRÁÁÁM!
          Práce „dole v dole“ je naprosto perfektní až na jednu maličkost. Je tam nedostatek oken. Já tam byl a díval jsem se!
          Nic, nikam!

          Odpovědět

      2. Marek:
        copak to se hádat nebudu 😀 jenže já to čekala, tak bloudit netřeba. Nemyslím konkrétní děje – ale že bude chaos to jo.

        Odpovědět

    2. Ládik:
      Škoda, že vám sem nemůžu šoupnout náš lesejk. Maličký, ale větší uvnitř, než zvenku a neobhospodařovaný – čili dělá si co chce sám. Paráda, zvláště, když tam jsem s vlkama. Jen v létě nelze – to vás zaživa sežerou komáři.

      Odpovědět

        1. Ládik.
          Jednak mám mobil blbej, ze kterého to sotva nacpu do počítače a druhak fakt nevím jak. Vložit sem nejde, to jsem zkoušela.

          Odpovědět

        1. Targus:
          Všechno možné. I hřebíček v lihu. Nakonec jsem skončila u hnusně smrdícího Pantera a výsledek byl ten, že komáři sice neusedli, ale neustále bzíkali tři milimetry nad kůží, na což nemám nervy.

          Odpovědět

  8. Ale taky je potřeba mocipány důsledně hlídat, aby nám do lesa nějakou tichou novelou zákona zase nepokoušeli zakázat vstup (viz. nedávno „novela o oborách“). Aby se ten „pocit zmaru, že temné období trvá dlouho“ nezvíšil nad únosnou mez…

    Odpovědět

    1. Josef:
      Doufám, že ne. Mentální pole je dost pevné……když se prdeletři lesů zprivatizovaly, taky se našli majitelé, co zakazovali – nějak to nevyšlo, neprošlo. Vzpomínám si takhle na Prachovky.

      Odpovědět

    2. Vstup do lesa asi nebude zakázán (zatím), ale pro sbíraní hub bude nutné úřední povolení. Bude vydáváno jako vše, za drobný peníz.

      Odpovědět

        1. Jojo, překvapivý odpor … Oni to dobře vědí, kde se dá načerpat síla, tak to zkouší ořezávat, co to jde.

          Odpovědět

            1. Marek:
              Tady je naštěstí už třetím rokem hodně, ale hodně vodné jaro, takže lesy mají co pít i v těch vedrech. Jsou už opatrnější po těch suchých letech a nevylemtají všechno naráz. Ale teď jsem koukala, že prakticky všechny tůně už vypité – jenže oni už tak malátnějí, takže na nich to nenechá žádné hrůzy. To jsou ovšem lesy lužní, povětšinou listnaté, a ty si s tím samozřejmě poradí daleko líp, než jehličnany. Občas tu máme vysázené borky, ty strádají – ale co se vysemenily smrky samy mezi listnáče, tak vypadají napapaně.

              Odpovědět

                  1. Já právě byl zvyklý na převážně smrkový les, a ten byl z velké části sežrán kůrovcem.
                    Za mého dětství nepamatuji, že by tam v červenci a srpnu nerostly houby. Teď je to již norma několik let…

                    Odpovědět

                    2. Kdyz jsem byla naposled doma v Cechach, byla jsem sokovana. Ta destrukce vsude skrz velke masiny, ktere kaceji stromy a pak je odvazeji. Mech roztrhany na cucky, podhoubi take. A lidi o tom nemluvili… delali, jako ze se nic nedeje.

                      Taky kecali, ze se kaci smrky, ale kaceli vse mozne. I brizy a habry a buky… misty nenechali kousek zelene, vyplenili to do posledniho zivacka…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *