Učinilo epravo.cz zásadní počin, počin chvályhodný, vzdělání a informací plný a vydalo … asi se tomu dříve říkalo brožura, jas se tomu má ve virtuální době virtuálního světa říkat dnes neví ani Pán bůh, prostě vydalo materiál s názvem „Analýza trhu advokátních služeb pro rok 2023“.
Počtení je to náramné, za ty prachy, co si advokát luční utrhl od úst, aby se k analýze za nemalý peníz dostal, to rozhodně stálo.
Stude se zabývá „segmentem velkých kanceláří“, takže i nám, obyčejným smrtelníkům, bylo možno nahlédnouti do světa, o jehož existenci sice teoreticky ví, ale v praxi se jedná o znalosti asi stejného rozsahu jako o povědomí o flóře a fauně nejnižších částí Mariánského příkopu. Ale díky epravu jsme se k infu dostali bez potřeby vlézt do tlakuodolné ponorky, což, jak nás informovala mainstreamová média, není vždy bezpečné a jednoho to může rozšmelcovat natotata, připadne rychlostí meteleskublesku. Při pohledu do daného spisku jsem si připadala coby advokát sice z václavskýho Václaváku, leč přesto klasický „luční“ taky trochu jako v Mariánském příkopu a že by mne vstup do advokátní korporace rozšmelcoval dříve než bys řekl „borůvkovej koláč“, o tom není pochyb.
Je tedy fakt, že psát o něčem, na obsah čehož se vztahují autorská práva jest, jak se říká ve Štatlu, poněkud vošajlich. Nicméně se pokusím mezi Scyllou autorského práva a Charybdou předání relevantních informací nějak proplout. Tak do toho:
Analyzováno bylo 25 největších advokátních kanceláří, působících v ČR. Začnu tím, že se přiznám k tuposti, ve které sice rozhodně nejsem sama (zjištěno anonymním průzkumem) leč ve svých jednašedesáti letech si už nemusím hrát na „mladou, dynamickou, perspektivní a rozvíjející se“, takže na rozdíl od mnoha jiných – a snad i za ně – mohu říci, že vůbec nechápu, o čem je řeč. Tak třeba různé počtu „dle objemu realizovaných mandátů“. To jako asi kolik měli kejsů stejného druhu. Třeba fúze a akvizice – dle objemu realizovaných mandátů za více než 100 mld. Kč měly v roce 2024 čtyři české advokátní kanceláře. Pán Bůh jim o přej.
Potom tam je taky chlíveček s názvem “Tržby na právníka vybraných TOP 25 kanceláří – data dle stavu k 31. 7. 2023 za předchozí uzavřený účetní rok). První tři jsou na tom takto:
JEDNIČKA: 23 584 774,19 Kč – zvláště na těch devatenácti halířích bych lpěla
DVOJKA: 14 840 888,89 Kč – no, maj toho něco přes polovinu co jednička, musej se víc snažit
TROJKA: 9 075 666,67 Kč – teda mohli ještě ten milionek přidat, aby byli o řád výš…
Na první pohled se mi to teda nějak nezdálo, tak jsem se coby osoba ekonomicky nevzdělaná podívala na to, co jsou to hen ty tržby. Wiki praví:
„Tržby. = souhrn finančních prostředků přijatých za prodané zboží nebo poskytnuté služby v příslušném časovém období. Na rozdíl od obratu zahrnuje i platby, které byly později vráceny.“
Ve chvíli, kdy jsem začínala mít dojem, že jsou kolegové ňácí žabaři, protože konec konců 23 míčů je číslo, které si umím představit i já, jsem ovšem rychle zacouvala, neb jsem si uvědomila, že to čísílko je tržba jednoho každého právníka. No a že bych utržila já jedna sama samička 23 mega, tak to už si tedy i při své značné sebedůvěře představit fakt nedovedu…
Největší česká advokátní kancelář má 311 právníků. Ovšem v tržbách jsou až na dvaadvacátém míst s nějakými ubohými třemi míči tržeb na advokáta, takže jak pravil jeden jistý nejmenovaný je jasný, že se flákaj. Víc už se flákaj jen tři další z první pětadvacítky za nimi, ale každý z téhle skvadry aury taky trhne něco s trojkou na začátku a třemi nulami. Inu, holt nesedí ty jejich ajnclíky ani v Tachově, ani v Děčíně na náměstí, Znojmě či Rožnově pod Radhoštěm. Jinak se tam miliardama text hemží jak mravenečci v mraveništi a samozřejmě jména – ta jsou taky zajímavá. Šla jsem po nich, neb se pozoruhodně shodují se seznamem členů představenstva České advokátní komory. Pojďme si to zase projít:
p.t. Robert Němec, předseda ČAK – PRK Partners s.r.o. – 3. nejvyšší tržby
p.t. Martin Maisner, místopředseda ČAK – není v žádné společnosti, jeho kancelář sídlí v Burzovním paláci a řekla bych, ž si vystačí sám.
p.t. Monika Novotná, místopředsedkyně ČAK – není, jak pravila, „korporátní otrokářka“. No to ji šlechtí – a co dál. Prý se v advokacii stará o ženy. Se svou takřka úplně ryze ženskou advokátní kanceláří jsem to sice nějak nepostřehla, ale třeba je chyba na mojí straně přijímače.
p.t. Michala Plachká –místopředsedkyně ČAK – mládí vpřed, dle webových stránek „specialista na všechno“ do TOP 25 ještě musí chvilku šplhat
p.t. Ondřej Trubač, místopředsedaČAK, AK Bříza & Trubač. V meziročním nárůstu tržeb vybraných TOP 25 kanceláří je na pěkném bramborovém čtvrtém místě. Do skokana oku ještě trochu schází, ale nárůst tržeb o 40%, a to ausgerechnet 2022 – 2023, kdy nám to nějak tak čistě náhodně koreluje se sněmem ČAK, je pěkný výsledek.
p.t. Kamil Blažek, člen představenstva ČAK, partner Kinstellar. No tak to bych měli advokátní korporátík, však má taky pěkné tržby… ééé – to se asi nesmí psát, že, v žádném případě si však do životopisu nemůže jako kolegyně Novotná napsat, že „není korporátní otrokář“.
p.t. Pavel Kroupa, člen představenstva ČAK, v TOP 25 se nevyskytuje, neb nepodniká coby korporace, ale za citaci stojí jeho webové stránky: „je členem rady České parkovací asociace, pomáhá nastavovat IT veřejné zakázky v Asociaci softwarových agentur (ASWA).
Jako advokát s více než patnáctiletou praxí pomáhal uzavírat stovky smluv a v oblasti práva veřejných zakázek se podílel na straně zadavatele i dodavatele na významných projektech v souhrnné hodnotě přesahující několik miliard korun.“ Takže bych spíš řekla, že by se měli v eprávu vylhostejnit na formu podnikání v advokacii a zvolit nějaké jiné, nezavádějící hodnotící měřítko, neb některé velké ryby jim evidentně unikají.
p.t. Radim Miketa, člen představenstva ČAK – tak tomu křivdím, protože je z Ostravy, a to Moravské Ostravy. Tradice od roku 1990, kdopak by se dřel do TOP 25, když to má všechno pěkně podomácky doma.
p.t. Tomáš Sokol, člen představenstva ČAK – ve fúzích a sloučeních jeho kanceláře jsem se poněkud ztratila, neb jejich sledování není mou životní prioritou, leč ať se jmenují jak se jmenují, v přehledu TOP25 jsou zmiňováni dvaadvacetkrát, což o čemsi svědčí.
p.t. Lukáš Trojan, člen představenstva ČAK – jelikož to je společník v advokátní kanceláři s Tomášem Sokolem, což mi při jedenáctičlenném představenstvu ČAK přijde poněkud chucpe, platí o něm totéž, co o jeho společníkovi: do TOP25 prostě patří.
p.t. Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK. Ne, není to korporát. Ale předmětem své činnosti má k lučním advokátům opravdu hodně daleko.
Nu a nyní proč to srovnání: Z TOP 25 a vedení ČAK je zřejmé, že samostatní advokáti nebo malé advokátní kanceláře zejména z malých měst nejsou v představenstvu ČAK vůbec zastoupeni. Pro naprostou většinu členů představenstva ČAK je charakterizováno tím, že jádro objemu jejich tržeb je za transakční a jiné poradenství, vlastní „jádrové“ procesní zastupování, tedy to, co si tak zvaně obyčejný člověk představuje pod pojmem advokacie, je u velkých AK doplňkové – to ovšem za předpokladu, že vůbec existuje. Dovolte mi k tomu osobní vzpomínku. V roce 2009 přišla, jak známo, burzovní a následně developerská krize, v důsledku čehož se zastavila řada velkých stavebních projektů. A když stavíte něco za miliardu, dvě či tři, tak k tomu prostě potřebujete tři patra advokátů. A ti najednou neměli co dělat, i pustili se do právního zastupování, včetně mého oboru – rodinného práva. Dál to nemohu rozebírat, protože bych mohla riskovat budliky budliky Kontrolní rady a Kárné komise, ale snad stačí říci, že mám důvodné podezření, že řada kolegů byla v tomto roce u soudu za svou kariéru poprvé.
Nůžky mezi advokátními korporacemi a samostatnými advokáty, kteří, jak již dříve naznačeno, jsou v advokátní hantýrce nazývání advokáty lučními, anebo též polními, všichni hádejme proč, už nemohou být víc rozevřené. Důsledky jsou vidět i na složení orgánů Komory, a to zdaleka nikoliv jen představenstva. Kdo z malých samostatných advokátů má finance a organizační možnosti konkurovat na volby dobře připraveným advokátním korporacím? Problematika politických stran se nám ve fraktálovité struktuře objevuje i u volby do orgánů České advokátní komory.
V zásadě se dá říci že v České republice existují dva druhy advokátů: korporátní (mezi něž patří samozřejmě i ti, kteří nevykonávají advokátní praxi formou korporace, ale agendu mají stejnou jako advokátní korporace) a advokáti luční, tak zvaně “pro lidi“. Ovšem stejně jako velké politické strany naprosto nezajímá milion propadlých hlasů občanů, které nyní nikdo nezastupuje, ba těm politickým stranám ani nestojí za to se je pokusit tak říkajíc zvednout ze země, ty hlasy, stejně tak lze mít důvodné pochybnosti o tom, že se chlapci, o spolu mluví n obědě v Kogu (teda nevím, jestli to tam je ještě in, protože já jsem už taky předlouho out) začali zajímat o to, jak se daří samostatnému advokátovi v Sušici, Tachově, Moravském Krumlově nebo v to Rožnově pod Radhoštěm. Doslechla jsem se jen, že kolegové ve Znojmě to maj teď dobrý, protože jak se v Rakousku rozmáhá právo šaríja, chlapci si jezdijó užít do Znojma a jsou z toho kdejaké oplétačky, takže práce utěšeně přibývá. Ale za to komora, kromě svého stálého vměšování se do politických otázek, což jí dle mého názoru skutečně nepřísluší, fakt nemůže.
Co říci na závěr? Mááááváááám Mirkovi Chocholovi a vypouštím signál: Což takhle udělat kontra-analýzu „Segment malých AK a solo advokátů“? Z toho by (dle mého) názoru vyšlo, že existují dvě skupiny advokátů, v zásadě v obdobném členění jako ve Velké Británii, totiž solicitoři a barristeři.
Svého času navrhoval jeden kolega z „protikandidátky představenstva“, bylo by na místě zřídit orgán pro „právní profese“ , případně přímo založit další advokátní komoru pro malé advokátní kanceláře a samostatné advokáty. Kanceláře do čtyř spolupracujících osob a třeba do 15 milionů ročně – příkladmo. Což ovšem logicky nemůže projít a tudíž nebude ani kontra-analýza. Protože tohle by nám, vážení, na představenstvu neprošlo: kdo by pak platil příspěvky, když ne advokátní plebs? Ostatně paralela s politikou scénou je opět případná: kapři si přece rybník nevypustí.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., 30 let advokátka
Advokáti a advokáti.
Neboli právníci.
I pro ně je teplé místečko nachystáno:
https://www.youtube.com/watch?v=0-QMzRNdTfY
Co radši vymejšlet, jak dostat Rakušana do tepláků za podpis migračního paktu?
Nebo Fialu za vykrádání státního rospočtu pro jeho válku na Ukrajině?
Válka za sabotování dodávek léků?
Nebo kolegu Rychetského za změnu volebního systému ?
Určitě jste se učila o Norimberských procesech nebo o padesátejch letech.
Přes ty pražské advokáty se taky perou peníze. Vykáže se to jako advokátní služby a oni to pak vrátí v podobě nájmu daru charity
Prosím o odkaz,
článek „Analýza trhu advokátních služeb pro rok 2023“ nemohu najít. https://www.epravo.cz/eshop/analyza-trhu-velkych-advokatnich-kancelari-cr-2023-938.html?tobuy
Vysoké tržby na advokáta mohou být spusobeny doplňkovými službami které vyřizují zamestnanci jako jsou překlady vyřizováním agend tipu povolení k pobytu, můžete vést spoustu formulářových žalob které zaštitujě jeden advokát ale realizují to administrativní pracovníci pak vám muže prapodivná kancelář vydělat víc na advokáta než prestižní firma, a vyjde vám super číslo na jednoho advokáta. Velké fimy mohou mít spoustu juniorů na práci tipu kontrola smluv aby bylo možné určit částku kterou klient nabídne za prevzení například SberBank. může to být i daňová optimalizace kdy ovládáte firmu která realizuje činost například obchoduje s realitami a dluhy a ta platí vysokou sazbou za právní služby vyvede zisk a pak si od příjmu odečte náklady paušálem a peníze zdaní.
Co tohle?
https://www.hjf.cz/downloads/top-pravni-byznys-2023.pdf
Díky, jak na to tak koukám tak v tech firmách si lidi jsou asi dost po krku.
Asi dost. Píše o tom Grisham ve svých románech.
Např.Advokst chudých
Databazeknih.cz
Přihlásit Vytvořit profil
Novinky Knihy Bazar Antikvariát Eknihy zdarma Výzva Autoři Žebříčky Komunita Diskuze☰ Menu
Advokát chudých
John Grisham
78 %331 hodnocení
Advokát chudých
Ohodnoťte knihu
Přidat do mých knih
Koupit Koupit eknihu Antikvariát
Michael Brock je nadějnou vycházející hvězdou velké právnické firmy Drake & Sweeney. Nezná odpočinek, devadesát hodin týdně tráví v kanceláři a nemá čas zaobírat se ani rozpadajícím se manželstvím, ani svým svědomím. Pak se však stane společně s několika svými kolegy na pár hodin rukojmím ozbrojeného bezdomovce. Špinavý tulák policejní zásah nepřežije. Michael začne pátrat po jeho minulosti zároveň s ní odhalí podvod, do něhož je zapletena jeho vlastní firma a který měl tragické, smrtelné následky. To donutí Michaela přehodnotit svůj dosavadní život, opustit výnosné místo a pokusit se začít znovu, jinak a jinde. Třeba na ulici, třeba jako advokát chudých.
Pres vsecky zakony , vsicki advokati , vsecko schvati.
Právní systém by měl být takový, aby potřeba právního zastoupení byla co nejmenší.
To by ho ale nesměli tvořit právníci. 🙂
Zajisté.
V bordelech a bez zakonu je vzdycky daleko vetsi poradek , nez ve statech
s Kradvokatama….
Typicky demoskrticka taktika..Nejdrive nadelaji miliony komplikaci , zakazu , narizeni , jeden soud Kradvokatum nestaci , aby se nacpali , tak potom se obeti muzou , na vsecko vodvolat a sou miliony zakonu a potom komplikace,
problemy radi resi advokati u soudu …
Kamarád vyhrál soud nad exekutorem. Ten šel sedět na 10 let, ale dlužné prachy stejně nevrátil.
Jiný se soudil s Babišem o 8 mega, ale nakonec se dohodli mimosoudně – Babiš vrátil jen 4.
Re: Ládik!!!
Přeloženo do češtiny – klasická babišárna.
Pak se jeden diví, odkud Bába vykouzlil Agrofert-
Hmm, když jsem zvažoval využití právních služeb jisté „luční kanceláře“ a za tím účelem jsem oslovil jednoho zaměstnance, pravil mi, že mám poslat na uvedený účet třicet kolíků a budu mít předplaceno 12 hodin práce této luční kanceláře.
Vzhledem k tomu, že k prostudování materiálů by soudruzi potřebovali minimálně čyži hodiny, uznal jsem, že mne vyjde daleko levněji soudní „nevýhra“. Paragrafy jsou totiž křivé a všelijak zakřivené a kromě případné výhry by i musel soudruh soudce i přiznat úhradu soudních výloh, což není vůbec samozřejmé.
Takže to řeším klasicky – partyzánština a balancování na hraně všech možných zákonů a vyhlášek.
Ja to rikam uz davno – v tomto state maji sanci jen dva druhy lidi – jedni co maji tolik, ze se jich boji, a druzi co jsou tak nezajimavi, ze je nikdo vlivny drtit nebude, pac jim neni co vzit. Takzvana stredni trida je na tom nejhure, kdyz upouta neci pravni pozornost. Uz ani advokati dneska nezaruci s uspokojivou pravdepodobnosti jak soud dopadne. Viz :
Monika Čírtková
Neplačte, mladá paní
Přiznat se k vlastní slabosti a neprofesionalitě je těžké, ale já to teď udělám. Třeba si někdo se zájmem přečte, jak soudí třicetiletá soudkyně osmdesátiletého muže.
Asi před třemi měsíci mne soud ustanovil zástupkyní v civilní věci starému pánovi, který chtěl vrátit peníze, které ze soucitu zapůjčil zprostředkovatelce spotřebitelských úvěrů. Pozvala jsem si ho na první poradu a při ní velmi rychle zjistila, že paralelně běží trestní řízení, v němž je klient nikoliv poškozeným, ale stíhaným za podvodné jednání. Přišel mu už trestní příkaz, ovšem pán dosud nepochopil, že není poškozeným, ale obviněným, a prostě nechápal, co mu soud píše. Obhajobu jsem zodpovědně převzít nemohla, už takto jsem měla stůl plný nevyřízených spisů. Mladé soudkyni, která věc rozhodovala, jsem hned zatelefonovala a informovala ji, že mi v kanceláři sedí obžalovaný, proti němuž vydala trestní příkaz, zjevně neorientovaný ve věci a že v tomto případě je nutné ustanovit obhájce. Nechtěla se se mnou bavit („vy v té věci nemáte plnou moc“). Odvětila jsem jí, že jsem ustanovená v jiné věci a že ji jako soudkyni přece MUSÍ zajímat, že člověk, jehož soudí (zatím od stolu), nerozumí trestnímu řízení a listinám, které mu posílá. Pánovi jsem napsala stručný odpor proti trestnímu příkazu, který si sám podepsal a donesl na soud; v odporu jsem uvedla totéž co v telefonátu a pro jistotu jsem k dané spisové znač značce napsala e-mail, kde jsem soud seznámila se svým poznatkem, že ve věci je nezbytné ustanovit obhájce.
Sice to pro mne mohlo skončit, ale do kalendáře jsem si vlepila lísteček „prověřit spis X“. Pravda, několikrát jsem ho potom posunula, takže jsem nevěděla, jak to dopadlo. Ale který soudce by si dovolil jen tak vesele soudit, když mu profesně zcela důvěryhodný advokát s dlouholetou praxí sdělí tak závažné informace? Jistě to bude v pořádku.
Dnes jsem přišla od soudu a na stole měla vzkaz, že starý pán mi volal, protože na odpoledne má nařízeno hlavní líčení. Předtím přišel do mé kanceláře. Soud mu napsal, že u něj nebyly shledány důvody pro ustanovení obhájce. Za ty tři měsíce nebyl ale nikým kontaktován, nikdo se nepokusil zjistit skutečný stav věci, nic. Jen předvolání k hlavnímu líčení.
Co teď? Já nemohu ze svého profesního svědomí nechat osmdesátiletého důchodce, který příliš nechápe, co se kolem něj děje, opuštěného na pospas soudnímu systému. Přebírat obhajobu třicet minut před hlavním líčením je poukázka na kárnou žalobu. Opět jsem zavolala soudkyni a opět ji upozornila na zjištěné skutečnosti. „Ze spisu nevyplývají pochybnosti o schopnosti obžalovaného hájit se sám, napište mi k tomu papír.“ „Paní předsedkyně, ten papír jsem napsala před třemi měsíci, ze spisu to vyplývá, za tu dobu neproběhlo žádné šetření, které by pochybnosti odstranilo,“ namítala jsem. Všechno marné. Obrátila jsem se na předsedkyni soudu – podotýkám, že za osmnáct let praxe jsem u zdejšího soudu nikdy neřešila nic, co by vyžadovalo takovou intervenci. Jestli jí nevadí, že o dvě patra níž bude za patnáct minut probíhat hlavní líčení, kde dochází ke zjevnému porušení zákona?
Jaká naivita.
Nemám ve spise plnou moc, jsem nezúčastněná osoba, tohle je postup soudu a ten ona kontrolovat nemůže. Aha.
Ačkoliv jsem měla na odpoledne naplánovanou úplně jinou práci, šla jsem si k hlavnímu líčení sednout jako veřejnost. Slečna soudkyně a slečna státní zástupkyně hrály proti starému muži přesilovku. Průběh hlavního líčení naprosto potvrdil má zjištění. Pán řekl, že se neumí obhajovat. Z jeho nepřiléhavých odpovědí vyplynulo, že sice rozumí větám, které se čtou z obžaloby, a otázkám, které mu soudkyně klade, ale proč je tam, když té paní půjčil peníze?
Bez zádrhelů se přečetla jeho výpověď z přípravného řízení. Nevím, jak by to pokračovalo, kdyby ve spise nebyly mé přípisy, kdybych předtím nezpůsobila humbuk a neseděla u toho jako veřejnost. Ale asi tuším, byl by to velmi rychlý proces. Takhle si soudkyně pokračovat nedovolila, už to příliš bilo do očí. Muselo se odročit za účelem volby obhájce.
Emoce do soudní budovy nepatří a já je tam neprojevuji. Jsem za ta léta zvyklá úplně na vše, na nadávky, výčitky, slzy, smutek, zášť, frustraci, nenávist, lži, křivdy i nespravedlnost. Nikdy mne nic nerozhodí. Ale…
DFens kdysi napsal, že je velmi dotčen, kdykoliv se děje nějaké příkoří nebo nespravedlnost starým lidem. Že ho to nějakým zvláštním způsobem zasahuje. Asi jsem právě dnes dospěla do stejného bodu. Vyšla jsem ze soudní budovy a z očí se mi nezadržitelně draly slzy. Nešlo to zastavit. To snad ne, to je tak neprofesionální, plakat tady před vchodem do soudu. To se mi přece nemůže stát. Stalo se.
Přišel ke mně obžalovaný. „Neplačte, mladá paní,“ řekl útěšně. Uvědomila jsem si nebetyčnou absurditu té situace. Advokát má být oporou klientovi, ne naopak. A on přece nemůže rozumět tomu, proč pláču, neví, že mne dnes výjimečně sebrala ta nevímkolikátá už srážka se systémem. Ale slzám rozumí a snaží se mne utěšit. Jak se mi tohle mohlo stát?
Plakala jsem ještě po návratu do kanceláře a i potom.
I my budeme jednou staří, bude-li nám dáno prožít dlouhý život. Také možná nebudeme světu kolem sebe a složitým právním listinám dobře rozumět, také budeme důvěřiví. A pak přijde nějaká třicetiletá soudkyně a …
Měl mu být ustanoven obhájce už v přípravném řízení,protože už tehdy bylo zřejmé, že není schopen se sám hájit. Řízení je zatíženo neodstranitelnou vadou. Odvolání, případně dovolání, ústavní stížnost.
Co se týče obvinění, s ohledem na věk, zdravotní stav a míru zachovalosti rozumových schopností nutno se zabývat subjektivní stránkou činu.
Co se týče merita věci, nechť autorka zjeví celý příběh.
A za co toho dědu vlastně soudili ?
Re: Oo
To je přece úplně jedno. Jde o to, jak systém dokáže ÚSPĚŠNĚ likvidovat bezbranné…
Řekl bych, že speciálně v oboru justice by umělá inteligence dokázala ušetřit významné prostředky státu i soudících se stran.
Zvýšila by se i míra spravedlnosti…
AI už je schopna porovnávat a vyhodnocovat obsah dokumentů podle zadaných parametrů. Hledat soulad či naopak rozpory. Dokonce zpracovávat jednodušší případy. Zatím v angličtině.
Mně to není jedno. Snažím se poznat celé příběhy. Ne jen filtráty předkládané tou či onou stranou.
Napsáno čtivě, emotivně, autorka se vyzná, jenže z předloženého torza srdceryvného příběhu lze dovodit nanejvýš porušení procesního práva. Podprahově je sdělováno, že byl kriminalizován chudák nevinný poškozený. Mohlo to tak být. Jenže autorka tomu co lze popsat v několika větách, vyhnula se jako čert kříži. Třebaže jak ze čtení mezi řádky lze dovodit, s řípadem je dobře obeznámena.
Dědek má taky máslo na hlavě, pujčkou chtěl jistě nezákonně vydělat.
Nevíme. Na základě obdobných případů nanejvýš se dá dovodit, že údaje, které poskytl pro poskytnutí půjčky, byly nepravdivé, že půjčku nepotřeboval pro sebe, ale pro jiného, kterým byl uveden v omyl, to je ten případ, ve kterém je poškozený. Anebo ručil. Věštím z lógru. Mohlo to tak být.
No ja by som ale povedala, ze aj ked ma dedek maslo na hlave, advokata by mal mat prideleneho, uz len preto, aby nebola pochybnost, ze bol odsudeny nespravodlivo … cely pribeh totiz nie je o tom, ci je dedek vinny, alebo nevinny, ale ze sa stratil v sudnom sukoli, a nebol mu poskytnuty nikto, kto by mu pomohol zorientovat sa.
Neznalost sice neospravedlnuje, ale keby mal advokata k ruke, tak holt bol vinny … kedze advokata k ruke nemal, nie je iste, ci jeho vina nie je len neorientacia sa v paragrafoch.
Re: Šumi
Na svých mnohem starších příbuzných (86) vidím, jak je psychicky likviduje taková věc, jako je úřední dopis s barevným proužkem.
Nebýt jejich dobrého známého právníka a mé pomoci – ech, omlouvám se – mé naprosto šílené vrtací a vysírací povahy, přišli by zřejmě o svou nemovitost.
To se prostě soused rozhodl, že je zbaví kusu zahrady, která sloužila kdysi jako průhon pro dobytek a zůstala k používání veřejnosti jako ulička pro pěší a cyklisty.
Táhne se to už osm let. Soudy jsou sice vyhrány, ale soudruzi úředníci ve státní správě, to je teda materiál…
Samozřejmě – úřední postupy, vyhlášky, koentáře k zákonům, blablabla…
Kterak to, že soused se snaží přisvojit si pozemek sloužící jako veřejná cesta? Mohl by se domáhat jen věcného břemene na základě vydržení.
Jděte na film Zahradníkův rok. To je přesně o tom,s přesnými citacemi zákonů z úst úředníků městského úřadu( skvěle utrapená Mihulová a úlisny městský právník Kotek, co umí vše vysvětlit a zdůvodnit, jinak však neudělá nic)
Utrápená Mihulová….Právě proto, nehledám-li výhradně zábavu, vyhýbám se pohyblivým barevným obrázkům. Natož s takovým obsahem. Panoptikum všedního života mi převrchovatě stačí.
Nejraději čtu. Černé na bílém. Jako partituru….Nenechávám si kazit umělecký dojem něčí interpretací….
Scénář asi taky stačit nebude.
Příspěvek zablácen, rozšlapán, bahno na holínkách i montérkách.
Pro tyhle případy je vhodné znát někoho, se kterým to probereš u piva, a kdo „pro bono“, předběžně posoudí šanci a porovná výnos s náklady sporu, a jestli se vyplatí zaplatit specialistu. Protože výsledek by měl být reálný, ne za majlant spoustu času jen pravomocné lejstro, se kterým si můžeš vytřít řiť.
To platí, například pro případ televizního poplatku. Jaký výnos, jaké náklady.
Neplatit za pivo vnucované z panského pivovaru anebo donutit vrchnost aby nečepovala sračky?
Mým zájmem je první. To je svoboda. Akci „Nekrmte hydru“ jsem rozklíčoval ne jako vzpouru za svobodu, jako něčí snahu pomocí rekrutace kanonenfutru vytvořit nátlak na změnu obsahu. Ten je mi u řiti. Ani kdyby tam příkladmo Putin byl adorován od rána do večera. Neodebírám. Jsem v opozici tak jako bych byl v opozici v případě situace opačné. Protože tohle, jak to i tady pozoruji, nejde o svobodu pro poddané, ale o přetahování se o ně mezi panstvem, starým panstvem, nově vznikajícím panstvem. Za jejich peníze a na jejich riziko.