40 let aneb Zákon času

Old Shootterhnadovo novoroční zamyšlení

OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, Sun C´ pravil, že chceš-li zničit nepřátelskou zemi, znič její dějiny, tradice a kulturu, postav staré proti mladým a všechny korumpuj! A já dodávám, že na to potřebuješ několik generací, než vymřou dezoláti – pamětníci starejch pořádků a hodnot.

„Tyvole,“ povídá Old Shootterhand, když jsme se poprvé sešli po silvestru na Novej rok u něj v klubovně na pivko, který mu zbylo od včerejška v sudu (Pepa samozřejmě nechyběl), „pamatuješ, jak se v devadesátkách tvrdilo, že ten pravej demokratickej ráj nastane, až budou ve vedoucích pozicích mladý nezkažený lidi, co nezažili socialismus?“

„…se podívej na Piráty,“ ucedil jsem sarkasticky přes oblak kouře, kterej jsem právě vypustil z huby, „nebo na Pekarovou…“

Pepa se zakuckal, protože právě upíjel ze svýho půllitru. „Ty… vo… le!“ vyrazil ze sebe mezi záchvatama dávivýho kašle. Old Shootterhand vstal zkušeně z křesla, došel k němu a dal mu herdu do zad. „Dobrý?“ ujistil se.

„Jo, dík,“ poděkoval mu Pepa se slzama v očích. Ty mu samozřejmě vyhrkly při tom kašli, ne dojetím z Pirátů a Pekarový nebo snad dokonce z kámošovy pomoci.

„No, nějak se to nepovedlo,“ zasmušil jsem se a napil se piva. „Ta naše sametová revoluce…“

„Mysleli jsme to cinkání klíčema dobře a dopadlo to jako vždycky…“ připomněl Old Shootterhand slavnej výrok Viktora Černomyrdina o perestrojce.

„Člověče,“ skočil nám do řeči Pepa,“ „to znám! To řek´, myslím, Gorbačov, ne? Teď ´s mi připomněl perestrojku, to byl přece nakonec v Rusku pěknej průser v devadesátkách. Jestli vona to u nás vlastně taky nebyla jenom taková perestrojka.“

„Perestrojka znamená přestavba,“ mínil jsem.

Old Shootterhand pokyvoval hlavou. „Jo, vlastně jo… totiž: da, charašó!“ pousmál se svým zbytkům ruštiny.

„Tyhlety mladý, co vyrostli jen v tý demokracii, už dneska neuměj rusky, jako my,“ napadlo Pepu. „Ani azbuku nepřečtou…“

„Hele, ale zase maj místo ruštiny povinnou angličtinu,“ rejpnul jsem si. „Místo Dědy Mráze maj Santu Clause, místo výročí VŘSR Svatýho Valentýna a místo chozrasčot říkaj budget.“

„Jo, prej už vod první třídy to chtěj zavést,“ naježil se Pepa, „tu angličtinu. Voni ty děti ještě ani neuměj pořádně česky a už se učej cizí jazyk. Navíc germánskej! Ruština je jazyk příbuznej a byla až vod pátý třídy, ne?“

Přikývli jsme se Shootterhandem coby pamětníci.

„Nojo, kam vítr, tam plášť. My, Češi jsme furt stejný kokoti,“ souhlasil Old Shootterhand a vytáhl svoji oblíbenou poučku: „Lidi se neměněj, jen kulturní a technický kulisy kolem nich.“

„Tady spíš geopolitický vlivy,“ mínil jsem.

„Tohle je přesně ta metoda vzdělávání évolué*, jak jsme se bavili onehdá v hospodě,“ připomněl Old Shootterhand. „Musíš umět anglicky, abys moh´ dělat u nějaký nadnárodní – rozuměj: zahraniční – firmy, kde ti budou šéfovat cizinci, pročež befehly budou anglický a reportovat jim taky budeš v angličtině.“

„No a kdy teda budeme v tom pravým demokratickým ráji?“ zeptal jsem se. „Letos uteklo 35 let vod plyšáku, jak říká Větva. To už bysme tam měli bejt, ne?“

Old Shootterhand se zamyslel. „Hmmm, jo. Už tam budem, neboj. Řek´ bych, že bude stačit ještě jedno volební období a budeme tam.“

„Jako myslíš, že pětikolka vyhraje i další volby?“ povytáhnul jsem obočí. „Nebo že nás do tý Zaslíbený demokratický země dovede Babiš?“

„To je v podstatě fuk,“ odvětil Old Shootterhand. „Vůbec nejde o to, kdo bude v příštím období u vesla.“

„Tyvole, tomu nějak nerozumim,“ řekl zaraženě Pepa a tak se i tvářil.

„Podle Zákona času, vole,“ vysvětlil mu Old Shootterhand. Pepa se pořád netvářil o moc moudřeji a já taky dumal, jak přesně to Shootterhand myslí. Zákon času (pokud si dobře vzpomínám) je přece o rychlosti vývoje společnosti. Kulturně-technický tempo versus délka života člověka. Člověk v čase versus prostředí v čase.

„V roce 2025 máme volby a až skončí nově zvolenejm politikům mandát, bude rok 2029 – tedy přesně 40 let po listopadu ´89,“ jal se vysvětlovat Shootterhand. Protože jsem právě dopil, zvednul jsem se a šel si natočit další pivo. Samozřejmě, jsem při tom pozorně poslouchal, jakou shootterhandovštinu se zase dozvím.

„Co bylo největší změnou v posledních volbách?“ zeptal se Old Shootterhand.

„Asi jak STANaři namydlili Piráty,“ hádal Pepa. „A vůbec, že vyhrála Pětikolka…“

Old Shootterhand zavrtěl hlavou. „…že se poprvé od plyšáku nedostali do sněmovny komunisti, přece!“

„Ajo,“ vzpomněl si Pepa.

Pivo děsně pěnilo. Zlatavýho moku bylo na dně tak na dva prsty a zbytek půllitru vyplňovala bílá pěnová závěj. To bude trvat dlouho, pomyslel jsem si.

„A proč se komouši poprvé od revoluce nedostali do parlamentu?“ zeptal se Shootterhand.

„Protože změnili ten zákon o koalicích,“ odvětil jsem přes rameno.

Nevím, jestli Old Shootternad znovu zavrtěl hlavou, protože jsem zase točil pivo, čímžto jsem musel stát zády k němu, ale podle odpovědi bych hádal, že jo.

„Vůbec ne. Protože je doběh Zákon času – jejich voliči zestárli a buď umřeli nebo už je pro ně dojít do volební místnosti obtížný. Prostě jim vymřela generace jejich tradičních voličů.“

„Jó, kde sou ty časy, kdy se s urnama vobcházeli nemohoucí důchodci a špitály,“ přihodil jsem vzpomínku do diskuze.

„No, taky ten c-vid mezi nima dost zaúřadoval,“ přisadil si Pepa. To už jsem byl zase otočenej směrem k nim, protože pivo furt děsně pěnilo a nedalo se ho natočit moc najednou. Musel jsem čekat, až pěna spadne, abych moh´ točit zase dál. Tudíž jsem opět viděl na Old Shootterhanda, jak souhlasně kejval hlavou.

„Takže tady jsme u toho Zákona času,“ rozvíjel Old Shootterhand dál svoji teorii. „A stejně doběhne i nás, jako všechny ostatní generace: dnešní boomery a generaci X, čili lidí 50+, nebo-li, jak se nám teď říká, dezolátům. To jsme my, věková skupina, která ještě zažila plusy a mínusy starýho režimu. Měla ještě zkušenosti s omezenou svobodou slova, plánovanou drhnoucí ekonomikou, nedostatkem spotřebního zboží a která si ještě pamatuje ochranu státních hranic i omezený cestování, nebo kde všude se co vyrábělo – ocelárny na Kladně, Zbrojovka Brno, ČéZeta ve Strakonicích, sirkárna v Sušici atd. Proto dezoláti volí míň progresivisticky, ideologicky, víc racionálněji s ohledem na vývoj v naší republice i v okolním světě. Protože maj srovnání obou systémů. Ale i oni – totiž my – budou stárnout a vymírat, takže do parlamentu se budou dostávat strany a politici, který budou volit mladší ročníky – ty, co už nezažili reálnej socialismus. Stárnout budou i politici jako Babiš, Klaus, Zeman a budou-li tady vůbec ještě v roce 2029, to ví jen Pámbu! A pak nastane ten okamžik, o kterým se tenkrát mluvilo.“

„Pravej demokratickej ráj na Zemi!“ ucedil jsem nakvašeně, ale to proto, že pivo pořád strašně pěnilo a já furt ne a ne dotočit ten svůj půllitr!

Pepa se drbal na hlavě. „Tyvole, na tom něco je,“ uvažoval nahlas. „Hele, když tam stojíš, nenatočil bys mi taky piviště, sude?“ a natáhnul ke mně ruku se svým prázdným půllitrem. Jak jsem byl podrážděnej z tý pěny, tak mě ta jeho prosba vykolejila, že jsem na něj vylít. „Tyvole, pojď si to natočit sám! Tady to děsně pění. Už u toho stojim celou věčnost!“

Pepa vstal z křesla a vydal se ke mně a k pípě. Změřil si zkoumavým pohledem nejdřív mě, potom můj půllitr do půli plnej pěny a nakonec pípu a mírně a konejšivě pravil: „Počkej, pusť mě k tomu. To bude jen blbě seřízený,“ uchopil svůj prázdnej půllitr, druhou rukou upravil páčku kompenzátoru a stlačil výčepní kohout k sobě. Pivo ale začalo týct jen malým čůrkem. Upravil tedy kompenzátor ještě jednou o kousek zpátky a teď už pivo teklo normálním proudem a ani tolik nepěnilo. „Musíš si s tím trochu pohrát, vole,“ machroval vítězoslavně. Old Shootterhand beze slova vstal a položil vedle pípy i svůj prázdnej půllitr. Rovněž beze slov mu ho Pepa začal točit. Někdy jsou slova zbytečný. Obzvlášť mezi kámošema.

Když jsme měli zase všichni plný půllitry, uvelebili jsme se opět v křesílkách a Old Shootterhand se vrátil k původnímu tématu.

„Ten princip Zákona času je mimochodem pěkně znázorněnej v Bibli,“ napil se.

„Myslíš Exodus**?“ zeptal jsem se. „Jako těch 40 let putování na poušti?“

Old Shootterhand – drže ještě svůj půllitr v ruce – na mě vrhl pochvalnej pohled jako když Wolf v Pulp Fiction oceňoval Jimmiho kávu.

„Přesně tam!“

„Vim, to je taková častá otázka, proč vlastně putovali v poušti 40 let, když tak velká žádná poušť není,“ doplnil jsem.

„Protože Zákon času, vole,“ odvětil Old Shootterhand. „Mojžíšovým úkolem bylo dovést Izraelity do Země zaslíbený a cestou je převychovat podle Desatera a bylo potřeba, aby už nežil ani jeden pamětník toho, jaký to bylo v Egyptě, aby se nemohlo srovnávat. Přestože žili v Egyptě v otroctví, nesmíme zapomínat, že Egypt byl tehdy velice kulturně i hospodářsky vyspělou společností, ale byl polyteistickej. A protože ústně předávaný informace už maj zkreslenej a nedostatečnej charakter – jsou mělký. Osobní zkušenost – vidět a zažít něco na vlastní kůži – je nepřenositelná.“

„Jo,“ souhlasil živě Pepa. „Takhle mi babička vyprávěla vo První republice, ale byly to pro mě taky jen slova.“

„Mně zase děda vo Pražským povstání,“ přidal jsem se.

„No, a zrovna tak budou mělkejma – de facto prázdnejma – slovama naše dezolátský vzpomínky a informace, který budeme předávat našim vnukům. Až naše generace vymře už nebude nikdo, kdo by ještě zažil hutní výrobu, kouřící komíny vysokejch pecí, doly, cukrovary, fabriky jako LIAZka nebo Solo Sušice. Vyroste generace dětí a jejich dětí, jejichž rodiče už se neživili jako dělníci nebo havíři, ale jako skladníci nebo pokladní v hytlermarketech…“

„…nebo v nějaký neziskovce,“ podotknul Pepa.

Uchechtnul jsem se.

„…otázka je,“ pokračoval Old Shootterhand. „jak to dopadne se zemědělstvím, ale vývoj jde i na venkově smutným směrem, bohužel.“

„Hele, tak mě napadá, že po 40 letech putování v poušti ti bude KAŽDÁ země, kde nebude jen písek, připadat jako Země zaslíbená,“ namítnul Pepa svým selským rozumem.

Oba s Old Shootterhandem jsme se uchechtli.

„Jo, to máš recht,“ souhlasil jsem.

„Jenže už není naživu nikdo, kdo by to mohl srovnat s tím, co bylo předtím, tedy s Egyptem,“ řekl Shootterhand.

„Takže de facto Země zaslíbená demokratická už nás nečeká, ale až ty, co přijdou po nás,“ uvažoval jsem. „My, dezoláti, se jí vlastně ani nemáme dožít.“

„No, Mojžíš*** do ní vlastně taky nedošel…“uvažoval nahlas Old Shootterhand. „Takže se ani nemoh´ na vlastní oči přesvědčit, jestli vedl svůj lid celou tu dobu opravdu dobře…“

„Možná, že to byl Boží záměr, vole,“ napadlo mě. „Třeba by se mu tam nakonec nelíbilo a litoval by, že svůj lid takhle tahal po poušti za nos a chtěl by se vrátit…“

Pepa se rozchechtal.“ Tyvole, úplně to vidim! Představ si: Izraeliti dojdou po 40 letech trmácení do Země zaslíbený, Mojžíš se rozhlídne a řekne: Všechno špatně, jdeme zpátky! Jako ty tučňáci z Madagaskaru, co chtěli furt domů do Antarktidy a pak, když se tam konečně dostali, tak ten jejich šéfík řekne, že je to tam naprd!“

„No, ale Mojžíš je už přes Jordán nepřeved´, to byl už Jozue****,“ namítnul jsem.

„No, právě,“ souhlasil Old Shootterhand. „Přesně, takže situace á la tučňáci, jak si tady dělal legraci Pepa, nemohla nastat, protože mezi nima už nebyl žádnej tučňák, kterej by si pamatoval, jak jim bylo v Zoo vlastně dobře,“ odmlčel se, aby se napil piva.

„Takže, abych tu tvoji teorii shrnul,“ přihlásil jsem se o slovo. „Demokratickej ráj, Země zaslíbená nám po plyšáku přijde podle Zákona času po roce 2029. A nebude to žádnej Mojžíš – totiž ani Klaus, ani Zeman, ale ani Babiš, kdo nás převede přes ten historicko-politickej Jordán, ale nějakej náš novej  Jozue?“

Old Shootterhand přikývnul: „Jo, ale ještě je potřeba si uvědomit, že s tím putováním v poušti a Zemí zaslíbenou to máš podobný, jako třeba dneska s gríndýlem. Jak dlouho už se na tom pracuje? Až už nebude fungovat žádná fabrika ani jaderná nebo uhelná elektrárna, osvobodíme se od uhlíkový stopy, budeme žít v udržitelně zelený dekarbonizovaný Zemi zaslíbený, jen je otázka, jestli ten život lidí bude lepší než v tom ´uhlíkovým´ otroctví, ale už nebude žít nikdo, kdo by si pamatoval a moh´ srovnat tu dobu předtím.“

„Počkej,“ přerušil jsem ho, „přece nemůžeš takhle srovnávat náboženství a gríndýl?“

„Můžu,“ oponoval mi Shootterhand. „Gríndýl je taky náboženství. Slepá víra. Dogma.“

Na chvilku se rozhostilo ticho, který se přerušilo až když začal hučet kompresor od pípy.

„Hm,“ zvednul jsem půllitr proti světlu a pozoroval v něm jeho lom. „Zákon času,“ opakoval jsem si pro sebe zamyšleně nahlas.

„Jo, to je dobrý,“ řekl Pepa a taky zvednul půllitr proti mýmu. Asi si myslel, že si chci připít.

„Na Zákon času!“ přidal se Old Shootterhand.

„A na tučňáky z Madagaskaru!“ doplnil Pepa. Přiťukli jsme si a napili se.

„A taky všechno nejlepší do novýho roku, kokoti!“ vzpomněl jsem si.

…………………………………………………………………………

* évolué

Évolué, VUML & Aspen

** Exodus

https://cs.wikipedia.org/wiki/Exodus

***Mojžíš

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moj%C5%BE%C3%AD%C5%A1

****Jozue

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jozue

……………………………………………….

Upozornění: Účelem Shootterhandových úvah není nalézt nějakou absolutní pravdu či jasný řešení. Old Shootterhand je kokot, kterej chce svýma – někdy i značně potřeštěnýma – úvahama vyvolat další otázky a vyprovokovat vás k hledání vlastních odpovědí.

Chcete vědět víc? Přečtěte si knihu Majn Kochbuch.

Chcete vědět víc?

Knihu koupíte zde:

https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch/