24 února, 2024

O Železné cestě vnitřní opravdovosti a o přátelském převzetí

Tento článek jsem původně psát nechtěl, ale po zběžném průletu diskusí pod textem Vidlákovým jsem změnil názor. Myslím, že je potřebné, abych rozptýlil náznaky dohadů, vedoucích do bažin. Některé směrovky, v diskusi nastavené, vedou špatným směrem – to je třeba jasně říct.

Když jsem pojal úmysl předat svůj web Vidlákovi, nebyl jsem si jist, jak to Vidlák přijme; co si budeme namlouvat – svým způsobem jde o danajský dar. Ale sebral jsem odvahu, nabídku jsem Vidlákovi dal, a nastojte – on všechny mé návrhy, tak, jak jsem je předložil, přijal. Aby tedy bylo jasno: já jsem ten gottwald, a Vidlák je ten nešťastný beneš. – To je, jak doufám, že všichni chápou, pokus o vtip; podstata směny je tím ale přesto vystižena.

Navzdory mým obavám Vidlák (tak se mi zdálo) vcelku nadšeně souhlasil, a tím bylo rozhodnuto: nabídka a poptávka se potkaly v poměru jedna ku jedné – co víc si přát? Potom to byla už jen otázka času a formalit.

—ﬡ—

A to je, domnívám se, vše, co k věci mělo být řečeno. – Ba vlastně ne, není; ještě jedno zbývá. Vidlák mi ve svém článku vyjadřuje vděk za podporu, musím se tedy nějak vypořádat i s tím. Ale jak? Není to jednoduché, ale mám štěstí – mám totiž někoho, ke komu mohu jít na radu.

Kdysi dávno jsem na radu chodíval k Imageně. Imagena byla má přítelkyně, kterou jsem vyvolal do života z nádherné písně Vladimíra Merty. Mertovy písně jsem používal k balení dívek, a Imagena mi jednou přišla říct, co si o tom myslí. Pak jsme se scházeli a pili spolu portské řadu let a náš vztah vykročil k vyvanutí v době, kdy jsem postřehl, že Imagena nestárne, zatímco já zraju.

Zrání ovšem nezůstává bez následků, což se projevuje mimo jiné i tím, že rozlet zpomalí a člověk ocení, že má děti, které rostou. To je chvíle, kdy jev, zvaný dědičnost, připomene mnohé. Je to i příležitost splatit dluhy tužbám, které člověk jako dítě měl. A tak příběhy, které se dětem vyprávějí a s dětmi proporcionálně rostou, ožívají v dobrodružstvích akčních hrdinů a dostávají literární formu.

S akčními hrdiny – akční hrdinky nevyjímaje – je ovšem potíž: jakmile ožijí, jednají autonomně a nedají si do ničeho mluvit. Kráčejí Železnou cestou vnitřní opravdovosti, mají vlastní morální kodex a čerta starého dbají o to, co o nich soudí okolí. Ale pro tu vnitřní opravdovost stojí za to vyslechnout si jejich názor:

„Paní, jak ti máme poděkovat?“ oslovila Dorota Strážkyni. „Tolik jsi toho pro nás udělala… a my… není v našich silách se ti odvděčit!“

Strážkyně pohádek se krátce zamyslela.

„Ale jakpak že ne! Samozřejmě se mi odvděčit můžete. A nejen můžete, ale i musíte,“ dodala přísně. A pokračovala:

„Uděláte to jednoduše: dobrodiní, které jste obdrželi, prokážete někomu jinému, kdo je zrovna bude potřebovat, a to se stejnou podmínkou – to znamená, že si je nedáte oplatit, ale zavážete jeho příjemce k tomu, aby je předal dál. Dobro se neztratí a dotkne se tak mnoha lidí. A jednou, možná, váš vděk se ke mně vrátí odjinud. A když ne ke mně, tedy k někomu jinému. – Čas i den se nachylují, jeďme!“

Teď je jasné, že podpora, za kterou mi Vidlák vyslovuje vděk, mu neprojde jen tak.

Po vzoru Strážkyně pohádek chci Vidláka zavázat k tomu, aby to dobré, o čem píše, že ode mne má, v pravou chvíli předal někomu, kdo to bude zrovna potřebovat – a to se stejnou podmínkou. Dobro se tak neztratí a dotkne se mnoha lidí. A jednou, možná, jeho vděk se ke mně vrátí odjinud. A ne-li ke mně, tedy jistě k někomu jinému.

Teď je to snad opravdu vše. – Čas i den se nachylují, jeďme!

—ﬡ—

86 thoughts on “O Železné cestě vnitřní opravdovosti a o přátelském převzetí

  1. Ano,
    myšlenka strážkyně je dobrá, ale muselo by se od základu změnit smýšlení většiny lidí. A to při současné masáži z druhé strany půjde jen stěží. Tím ale netvrdím, že to není možné. Snažím se o tom i něco napsat, ale oči většiny nejspíše stejně zůstanou zavřené. Je to pohodlnější. Ale „Pay It Forward“ je opravdu krásný film.
    Přeji hodně štěstí a světla na cestě.

  2. „Ach, to byla jen miméze

    Ze mne rým snadno neleze
    Ve žhavé výhni tepu slova
    škrtám a mažu, píšu znova
    Opera Rotas Tenet Sator
    ne literát
    jen LITTERATOR

    Jen málokteří tomu věří
    že najdou klíč do nových dveří“

    ===
    Pamatujete? Kdo porozumí a otevře nové dveře, bude příjemně překvapen.

    1. Ono bude krásné, když to tam zůstane krásné, tiché, rozjímavé, potutelně moudře úsměvné ve stínu bambusu. To si taky na stáří představuju, ale já ve stínu břízky

    2. No co už, píši jinde. Ony klíče mi nejsou přístupny.
      Co píši mimo jiné do šuplíku? :

      Stále hledám moudrost
      a stále zakopávám.
      Lze moudrost zakopnutím vykopat?
      Nejspíš nikoliv, jen hledat,
      nebo jako vzácný drahokam
      z hlíny vymývat,
      až světlem zazáří.

      A tak kráčím kolem lesa,
      mléčnou mlhou louka zakryta.
      na chvilku vánek odkryl
      skrytý vzácný drahokam,
      pasoucí se stádo srn.
      Náhle rozruch, co to je?
      To jen z lesa na lov kočka vychází.
      Velmi opatrně couvám zpět,
      ať nezakopnu o suchou větvičku,
      obnovený klid srn
      nechť není narušen.

      A tak je má realita s moudrostí taková, jaká je.

  3. S pozváním Vidláka na Litterate se zvýšila čtenost a návštěvnost litterate, ale spolu s Vidlákem na litterate nalezl i ten lidský hnůj, který se ho drží jako masařky, které se špínou živí. No a holt se potvrdilo to staré pravidlo, že kdo s hnojem zachází, ten se od něj taky umaže. Umaže si holínky a ve virtuálním prostoru i duši. Alef coby idealista na to přišel, zjistil že s jeho letorou je odpor marný a ubíjející duši, no a protože hnůj se daleko obtížněji smývá z duše než z holínek, dostal ty vidle ten, kdo má zkušenosti s tím užitečným hnojem, který vzniká při selské činnosti a je u něj tudíž předpoklad, že se lépe vyrovná i s tím hnojem virtuálním. Tak to vidím já.

  4. Drahý Alefe,

    i když diskuse k předání byla všelijaká, nepodežřívám vás, ani Vidláka z nějakého nekalého, či účelově vypočitatelného jednání. Doprovodil jste „předávku“ poetikou, jež je také možné považovat za upřímno.

    Leč podstatné je, co vás k tomu kroku vedlo. To nám zůstalo utajeno. Opět mohu zopakovat upřímnost, leč tento krok byl z vaší strany nejspíš již jen racionální. Nehledám v něm nějaké spiknutí, leč i tak by mne osobně zajímalo, co vás k tomu vedlo.

      1. Drahý M,

        patrně jste obdařen onou mimořádnou schopností čtení mezi řádky, když jste usoudil, že to jsou „Asi pisatelé“. Já onou schopností obdařen nejsem, tudíž jsem se slušně zeptal. Ono se totiž člověk povětšinou nerozhoduje spontánně, ale dojde k cíli nějakým postupným uvážením. No a já se na ono postupné uvážení, abych nebyl v pochybách, zeptal.
        Nakonec jsem pod článkem, kde nás Vidlák s velkou slávou seznámil s převzetím uvedl, že toho měl Alef dost.
        Byl jsem jeden z těch, koho Alef nějak vychovával, ač přispívám pod zdejším průměrem, navíc skoro vždy k věci a doložitelně. Ano jsem krytický k Vidlákovi, leč domnívám se že oprávněně. Ono totiž psát pět roků smysluplně objektivně nelze, tudíž v současnosti je jeho psaní již skoro k nečtení. Ano, můžete namítnout, že to nemusím číst, což bezesporu budete mít pravdu. Uklidním vás, čtu již jen první slova odstavců a pokud v nich nenajdu závan vybočení z trendu, dál odstavec nečtu.
        Ukončit mé pojednání tímto. Jelikož jsem asi i já dělal ono „Asi pisatelé“, tak jsem se ve své podstatě ptal proč mne chtěl Alef tak moc vychovávat.

        1. Tak to já zas na oplátku, nevím, co jste měl s Alefem konkrétně, ale obecně z čeho normálně tečou nervy člověku jsou: dlouhé vedení, krátká trpělivost, klávesnice rychlejší než myšlenka, neposedná myš, obrázky místo písmen, tvrdá y, opakování matka debiloviny, sežrána celá noudrost světa, klapky na uších, dotknelismus, apod. Notak, teď to vidíte, nic není vaše žádná chyba, to se jenom tak točí svět, vážně. Ale můžem se Alefovi omluvit klidně všichni, jestli on to unese

          1. Pokud by Alef napsal, na mé povahové vlastnosti, toho bylo přespříliš, a konkretně vy, jste mne sral nejvíce, pak bych to chápal. Potom zase nechápu ono “ A jednou, možná, váš vděk se ke mně vrátí odjinud.“ Já vbych v tom cítil jistý rozpor, ale spětě klidně, já se z toho nějak dostanu.

    1. Vážený Zakladateli, když vidím tu diskusi bez Vašich zásahů, smekám před Vámi.
      Nu, je nová doba, tak uvidíme, jak se s ní Vidlák popere.
      Jako zemědělec musí vědět, že nepořádek v kravíně nic dobrého nepřinese.
      A doufám, že Vaše dílo nenechá napospas.
      Tedy ještě jednou díky Vám za Vámi vynucovaná pravidla.

        1. Vidlák se již nechal slyšet že diskuse sjednotí. Inu, praktický zemědělec. Nedává smysl kydat stejný hnůj 2x denně. Nebo dává ? Netuším. Zemědělství bohužel příliš nerozumím. Ale mám malou zahrádku, a pár paprik a rajčat si asi zasadím ..

          1. Re:Jerey

            Naši soudruzi zemědělci jsou mamlasové ze staré doby.
            Já jsem viděl, jak se kydá „po modernimu“ už asi tak před 30 lety (TVL, toto letí…)

            Telátku – bejčkovi se do chlívka JENOM přihazovala sláma. ŽÁDNÉ kydání a čištění! Nic, nikam!
            Až přišel bejčkův čas – odjezd na Donbass – pardon – na jatka, volně přešel z chlívka na přistavenou vlečku.
            Ano, správně. Vrstva hoven byla tak vysoká, jako plošina vlečky, na které měl soudruh bejček odjet na porážku.
            Až byl bejček odjet, nastoupila druhá vlečka a s ní parta kopáčů, kteří za půl dne ušlapaná hovna odkopali a naházeli na přistavený vlek.
            Problém byl vyřešen.

  5. Dobrý den pane Zakladateli, děkuji Vám, že jste i mne před rokem srdečně uvítal a přizval ke čtení.
    Byli jsme překvapení, zaskočení, bezradní.
    Bylo a, bude nám tady s Vámi dobře, pane Zakladateli.
    Jako správný Mistr jste vybral nejlepšího žáka, aby pokračoval ve Vašem díle, protože není nic smutnějšího,než když dobrá značka končí.
    Nezáleží, jestli jde o továrnu, cukrárnu, moravskou dechovku, nebo web.
    Věřím, že pan Vidlák bude dobrý Pokračovatel, ale Zakladatel může být jen jeden.
    Ještě jednou díky.

  6. Tak já se přidám s díky za azyl uprchlíkům, za jen on sám ví kolik hodin času věnovaných péči o tenhle kousek svobodného prostoru, za ukázku aplikovaného přístupu „pošli to dál“ a v neposlední řadě za moudré a neuvěřitelně čtivé texty. Ten o návratu Večernice mě nějak minul, takže za něj speciální dík tady. Dneska mi přijde, že je obecně málo vděčnosti a tady z toho textu to skoro prýští.

  7. Strážkyni neznám, ale řekl bych, že tu svou chytrou a moudrou radu, zapsatelnou a vyrytelnou do pískovcových desek, obšlehla od slušných motoristů.
    Nedávno jsem potkal kladeňáka, sice se zimnímim obutím, ale dost sjetým, jak zahučel do škarpy. No, vytáh jsem ho navijákem, ale byl tam dost zašprajclej, tak jsem se s ním mordoval asi 20 minut. A když jsem ho nakonec vytáh, tak byl samá vděčnost a prý, co je dlužnej? Tak mu právě říkám to moudro od Strážkyně, o které jsem před tím ale nikdy neslyšel. „Až někde pojedeš a uvidíš jiného řidiče v nesnázích a bude ve tvých silách mu pomoci, tak to udělej a bude tvůj dluh ke mě splacen“.
    K tomuto poznání ale nepotřebuji filosofický článek, i když uznávám, že to zní líp, ale mě k tomu stačí obyčejná lidská slušnost.
    Jo a zdravim, Alefe.

      1. K atributům obyčejné lidské slušnosti patří nezamáznot odlišný názor, zvláště to, co sám nejsem schopen pochopit. A mimo jiné i schopnost omluvy.

    1. Někoho tahat ze škarpy, to trvá někdy i hodiny, natáhnout naviják, kdo nemá, tak lano, kurtny, zvolit směr, dávat majzla na terén…
      Píšete-li, že jste se se zašprajclým kladeňákem mordoval asi dvacet minut, tak předpokládám, že kdyby zašprajclý nebyl, tak ho máte vytaženého za pět až deset minut. To mně u borce vašeho formátu nepřekvapuje a proto vám s pokorou vykám. Jste tak nezištný a šikovný!

      Pište dál. Smích léčí.

      1. Tam šlo o to, že já se neměl moc o co opřít. A jelikož jsem chtěl vytáhnout jeho nahoru k sobě a ne sebe k němu dolu, páč pak bychom tam byli dva zapadlí blbouni, musel jsem se zapřít kolem na druhé straně silnice. Čímž se ovšem napnuté lano mého navijáku ocitlo uprostřed vozovky, tudíž jsme zároveň museli hlídal, aby nám do toho náhodný kolemjedoucí řidič nenajel. To by byl šrumec a radši si to nepředstavuji.
        Ale tuto situaci jsem si už v duchu v minulosti představoval. Byly tam zapadlé dvě zmoklé dívky, když jsem jim vytáhl auto, nenaskočilo, ony neměly kde složit hlavu, manželka zrovna na víkend odjela, tak jsem jim nabídl přístřeší a ony pak byly vděčné.
        Bohužel, v realita je poněkud odlišná od představ. Byl to cca šedesátiletej kladeňák. Naštěstí mu auto naskočilo.

        1. A k tomu vašemu ironickému: „Jste tak nezištný a šikovný!“
          Ano, dokáži být nezištný, jsem často i hodný, ale dokáži být někdy taky pěkná svině. Ale za to může to přísloví – jak se do lesa volá…

      2. Re: dr. voštěp

        Teď je otázka, čemu říkáte kladeňák. Pokud se jedná o osobák s řidičem z Kladna, je to práce tak na 5 minut.
        Pokud nazýváte „kladeňákem“ klaničák (nákladní auto s klanicemi), které vozí klády z lesa, jsme v poněkud jiné lize. Prázdná souprava min. 20 tun, pokud to je tahač s hydraulickou rukou.
        V tom případě by pokec s taháním takového auta navijákem na osobáku, byť terénním, patřil do sbírky Pohádek tisíce a jedné noci.

  8. Takové krásné a poetické sdělení „pošli to dál…“

    Šlo jistě o uměleckou nadsázku nejen ve slově „danajský“
    a kromě právníků tam konzultoval i alespoň jeden kolega, že jo kluci Alefe a Vidláku?
    To jen já mám smůlu na klienty, kteří se přijdou zeptat většinou až po (po-zdě)….☺

    „Dar“ to určitě taky nebyl, převod domény (po webu) se jen jeví jako „poslední“,
    navíc není ještě změna vidět..

    Dar může sem tam skončit škodou skutečnou,
    a tak „dar“ byl „soudruzi“ zde povinně přítomní jistě také jen taková metafora.

    A do ceny se jistě promítlo riziko u domény a webu s koncovkou (.cz).☺

    Už přece každý (i Stanjurovci) ví, či musí vědět, čeho je spolek CZ.NIC schopen
    a že ho stačí jen nezávazně (rozvědkově) požádat a nebo mu vládně doporučit a kde bude litterate….

    Prostě kluci udělali obvyklý byznys .
    Zakladatel už toho měl dost a Vidlák málo☺

  9. Alefe, jsi pro mě jeden z nejdůležitějších přátel. Byť jsme se naživo viděli jen jednou. Vždycky budeš mít otevřené dveře, vždycky u mě budeš mít svůj podíl. Nikdy nezapomenu. Nikdy.

    1. Vidláku,
      jste bohatší o dárek putující 🙂
      A ano, mnozí lidé zůstávají v paměti i srdci navždy.
      Přeji, ať se daří i Vám.

  10. *
    Litterate – dárek putující. ?
    Inu proč ne.
    Kdysi jsem darovala růži
    živou, červenou,
    pokrytou bílou jinovatkou.
    Také zvláštní polovinu kamínku.
    S tím, že je obdarovaný
    může předat dále,
    jako dárek putující.

    *
    Nedávno jsem byla v kulturáku na ochotnickém divadle, kde hrálo pár místních (tuším doktor, učitelka, taxikář a také děti, uváděla a provázela „bílá paní „).
    Lidé byli nadšeni, tleskali.
    A já si uvědomila, že bych toto „skvostné“ představení, pro sprostotu zabanovala.
    S tím, že nejhorší sprostotou bylo vložit sprostotu do úst dětskému vykladačí vtipů. Holt naše „kultůra“ a ani to slovo neumí správně napsal, ale říkají si tak.

    Zde jde v diskusích těžko, kdo je sprostým, nebo jen sprostě mluví. To je rozdíl. Ale někdy to lze snést jen velmi těžce.

    A já doufám Alefe Nulo a těším se, že pokud Vám síly dovolí, přečtu si zde od Vás další články.
    Díky.

    1. Paní matko, to byste musela zabanovat celou republiku.
      Dneska se i desetileté děti zdraví Čau *undo. Kluci i dívky.
      Dříve se kluci zdravili Čau vole, i tenkrát byli dospělí velmi pohoršeni. Ty děti už některé výrazy nevnímají jako sprosté. Nemusí se mi to líbit, ale prostě to tak je.

      1. No jistě.
        Co převažuje víme, ale to bychom museli tolerovat i tzv. válku, trhání střev, upalování dětí, podřezávání farářů,…. zaživa, ….
        Moje volba to není a tak stejně, jako jsem netleskala oné divadelní sprostotě a již nikdy na takové divadlo nepůjdu, tak nemíním podporovat to, co mi není vlastní.
        S tím, že zatím je možné odejít do vlastního exilu.
        Pokud by sprostota rozpoutala válku i u nás, tak přijdu o život, nebude kam utéct.
        Prostě to tak je?
        No jistě.

        1. Jéžiš, ty děti často ani nevědí, co je to *unda. Prostě jen kopírují starší spolužáky. Tuší, že je to něco, co se nehodí říkat před dospělými, přijde jim to jako takový zajímavý , originální pozdrav.

          1. Jéžiš?
            No, mají to spíš od rodičů, případně od kamarádů, spolužáků.
            Také jsem to u dcery zažila.
            Měla jsem to nechat jen tak? Ne. Vysvětlila jsem jí, co a jak, že takové slovo ji „špiní“ a již nikdy jsem neslyšela, že by ho opět vyslovila.
            Takže – proč rodiče, učitelé, dospělí – děti nechávají na pospas sprostotě?
            No jistě, je to pohodlné.

            1. Ty výraziva, nehodné chování dle Gutha-Jarkovského, se možná objevují v jejich domácnostech, když se na naší pravdomluvné televizi objeví tvář moudrého Signalisty.

              1. Já pro jistotu od TV odcházím, když se tam Signalista a jemu podobní objeví. Protože to by lítala z mých úst velmi, velmi silná slova a to bych nerada. Protože by byla vyslovena se skutečnou sprostotou, která by mohla být pro můj tlak zničující…… Tak nač riskovat 🙂

            2. Cha cha😀
              Chytrá dcerka si začala před mamkou dávat bacha. 😀
              Což je správné, normální děti používají drsné výrazivo jen když jsou z doslechu dospělých.

              1. Já si to vysvětlování co a jak, případně toho špinění, dovedu v matčině podání docela dobře představit..
                Není dcerka divadelní či filmovou režisérkou? 😀

              2. Pokud myslíte,…….
                V době, když to slovo říkala a já se jí po stém vyslovení zeptala, co je to za slovo, řekla mi, že na gymplu to říkají všichni, že to nemůže být nic špatného . Tak jsem jí vysvětlila význam a už jsem nic takového od ní neslyšela.
                Jestli si jen přede mnou dává pozor?
                Myslím, že ani v jejím nynějším okruhu se ta slova nepoužívají.
                A pokud by nějaké vulgární slovo chtěla použít, použila by ho, ale u nás doma to zvykem není, i když mnohá slova známe.
                Teda pokud mi náhodou uletí ostřejší slovo, napomene mne tato dcera.

                1. Je to názor proti názoru.
                  Europoslankyně Gregorová by vám vysvětlila, že slovo p&cat je neutrální.
                  Psali to v MF Dnes, tak to musí být pravda.

            3. Ale kdepak, matko.
              Kundu sem, kundu tam, to mají přímo od matkou zvoleného presidenta republiky!
              Co proti tomu chcete namítat, když to slyšíte z úst presidenta republiky a redaktor Pokorný se proti tomu ani nijak neohradí?
              Zkaženost současné společnosti, ke které jste nemalou měrou přispěla i Vy sama, spočívá v něčem úplně jiném, nežli ve vulgárním projevu, víte?

              1. Nic ve zlém, ale jestliže sám sebe někdo pojmenuje „Pussy Riot“, tak se tak tedy jmenuje. Můžete mi to nějak přeložit, prosím?

              2. Vím.
                Jde o to, jestli byly svým chováním sprostými Pussy Riot,
                nebo to, jak to pojmenoval Zeman.
                Různé rádoby umělkyně jsem sice zahlédla, ale nemám potřebu je sledovat.
                A ta Zemanova slova? Trefná k chování oněch děvenek a mne nebolela.
                A jestli jsem volila Zemana?
                Do toho nikomu nic není.
                Stejně jako mě není nic do toho, že jste volil generála.

    2. Vidíte matko, já bych za tento Váš příspěvek okamžitě zabanoval Vás.
      Víte, proč?
      Ti přítomní v kulturáku tomu tleskali proto, že na rozdíl od Vás věděli, že ta sprostá slovíčka vložili dětem do úst dospělí.
      Opakuji Vám:
      Oni ti ostatní, ti co tomu představení zatleskali, tak si uvědomovali, že ta slovíčka jim vložili do úst dospělí. Třeba to byli učitelé, či vedoucí toho ochotnického kroužku.
      Samy ty děti, pokud je to úmyslně nenaučíme, sprosté nejsou a ani sprostě nemyslí.

      Není sprostý ten, kdo sprostě mluví, ale kdo sprostě myslí.

      Vy sice sprostá v psaném projevu možná nejste, ale sprostě myslíte.
      Myslíte si, že ty děti jsou zkažené a proto mluvily v ochotnickém představení sprostě.

      1. Vy vlastně jen trochu jinak píšete to, co jsem k tomu již napsala. Já nepsala o zkaženosti onoho hocha .
        A dodávám – díky potlesku a toleranci sprostoty bude více a více dětských obětí. Pokud jim to někdo nevysvětlí, co ano a co již ne.

        1. Matko, máte-li na mysli divadelní představení manželů Klímových tj. Kateřiny a Zikmunda Valeckých
          z Mírova. Tak já naopak považuji provedení za velmi zdařilé. oBECENSTVO SE BAVILO a to je hlavní. Aprávě pro úspěch se představení opakovala.
          Nuž proti gustu žádný dišputát.

          1. Pan Klíma je je zajisté velmi dobrý lékař, jeho manželka je výborná kantorka. Nepředpokládám, že oni předepisovali onomu vypravěči vtipů slova do úst.
            A že se obecenstvo bavilo? To je v naprostém pořádku.
            Na mém gustu přece vůbec nezáleží.
            Jen mi bylo trochu smutno.
            Ale to je věc bláznů, jsou-li smutní.

    1. Na jednom z transparentů včerejší 50.000 demonstrace v Berlíně, proti dodávkám zbraní na ukravinu, stálo v němčině:
      „Stalingrad tentokrát bez nás“

      1. Videl jsem fotky, a taky psali, ze policie blokovala ulice kolem, aby se tam nemohli lidi dostat.

        Uprime receno, dost jsem ziral, jak se Nemci pochlapili.
        Prad ctu, jak Ukrajinu podporuji a zadne proruske zivlu tam nejsou.
        Taky jim velky bratr vyhodil do vzduchu trubky, a oni ani necekli…

        Proste jsem netusil ,ze by to tam takhle mohlo v podzemi doutnat.

        1. Byli v ulicích celý minulý rok i s ruskými vlajkami a byli jich plné ulice po dva roky předtím s německými vlajkami. Podvratné živly nikdy nespí

          1. Ve Francii má Lepenka velmi zdárně našlápnuto na budoucí prezidentku.
            Hlasitě hlásá : Žádné zbraně pro Ukrajinu.

              1. Zbrojní se o 106. Lipavský v Indii a chce udělat z ČR zbrojní velmoc. Plnou hubu Havlových ideálů, ale že nechtěl v ČR zbrojovky,to mu uniklo.

                1. Havel to zřejmě myslel upřímně. Ale ta verbež, kterou pomohl posadit k volantu, mu vysvětlila, že jsou i hodné bomby.

                    1. Jasně. Ale – podle mne- to vůbec nemusel vědět. Mohli mu nakukat, že ty prachy dostává za svoje úchvatná drramata. A on se nechal utáhnout na vařené nudli, hlavně po smrti první ženy. To už úplně zblbnul.

                    1. Havel pro ně byl jen kulisa, zvolili si ho za náčelníka, aby nebylo zjevné, že lepšolidé nejsou zas až tak moc úplně Češi. Přesněji řečeno, že mají dvě identity. Tu svojí a potom i toho národa, ve kterém vyrůstali.
                      To mi vysvětlil jeden od nich, v knížce Agenti bez vlasti.

  11. Zdravím exšéfa!
    Už sem dlho nechodím a teraz kľudne oželiem aj tie zriedkavé návštevy, aby som nazrel, čo sa tu deje. Bol by som radšej uvítal stiahnutie Vidláka na kydy a tu pokračovanie Klubu zrelých pánov (slovo „starých“ som musel vymeniť) a dám (aby ma tu klávesnicami neutĺkli) ako to bolo pred rokom. Vtipná je tá synchronicita. Aj ja mám už vyše 3 týždňov rozpísaný diel, ktorý Paralelné svety ukončí. Uvidím, či bude niečo nového. Tož sa držte, veľa zdravia a radostí múdreho nadhľadu nad cvrkotom tejto civilizácie sarančiat.

    1. A určitě se nespletl. Vidlák je plný energie, zatím ani zdaleka nepředvedl, co všechno v něm je. Má páru, a současně i kapacitu, aby se z něj stal další Zakladatel, který zas , až přijde čas, předá otěže dalšímu.
      Takový štafetový běh, jako.
      Za sebe bych si přála, aby se Vidlák nikdy nezačal považovat za Vůdce peletonu, ale jen za člena družstva.
      To ale u něj asi nehrozí, snad mu sláva nestoupne do hlavy. I když odolat musí být těžké.

  12. Tak to jsem ráda, že je to takto, Alefe.
    Jen mi není znám důvod, proč jste se vlastně rozhodl blog nabídnout Vidlákovi. Ale je to Vaše věc, nic mi do toho není.

    Trochu jsem zmatená, proč se s Vámi všichni tak loučí jako navěky. Doufám, že tu budete dál přispívat do diskuzí nebo i takovými krásnými články jako je ten dnešní, pokud Vám to dovolí čas a budete mít na to chuť.
    Teď už jste „vysvobozen“ z hlídání blogu, jste jeden z nás.

    1. Ja bys si dovolil rict, ze to bude vycerpani/vyhoreni.
      Na zaklade toho „danajskeho daru“ a taky podle prispevku Zakladatele v poslednich par tydnech.

      Diskuze tu byly temer proste trollu a to je na dnesnim internetu neslychana vec.
      Za tim je hodne moc prace, kterou nikdo neoceni.
      Pak taky vecne hadky v diskuzich, kterymi se moderator musi donekonecna probirat.
      Napr: Vidlak doporuci Bastu a schyta to. Za dva dny Vidlak nedoporuci Bastu a taky to schyta.
      A tak to je se vsim.
      Ja muzu prispevky nejhloupejsich autoru zneviditelnit, nebo je proste prerolovat. Moderator tohle udelat nemuze.
      Hodne to vysava energii, protoze ostatni jsou v presile 🙂
      A navic je to tunel do nekonecna, tedy bez svetla na konci.

      Takze zivot jde dal, byl to hezky necely rok, diky moc a hodne stesti a hlavne zdravi!

    2. Já bych si tipnul, že Zakladatel psát nebude a časem přestane i číst.

      Kdysi jsem vydupal ze země papírový časopis a šéfredaktoroval jsem ho a sázel (a psal 50% příspěvků) 10 let. Pak jsem toho měl dost (a zejména pocit, že vše, co jsem věděl, znal, už jsem napsal a už bych se jen opakoval). Protože se někteří nechtěli smířit s koncem časopisu, našel se někdo, kdo to po mně převzal, ale dělá to tak jinak, že nemám nervy to ani číst. Jasně, nemám právo jim do jejich stylu mluvit, ale já byl jiný. A oni jsou jiní.

      Ne, Alef psát nebude. Vidlák nebude druhý Alef. Král je mrtev, ať žije král!

      PS: Děkuji Alefovi za vše, čím mě obohatil.

    1. Tož tak je to.
      Nový hospodář na vašem políčku? Může být. Dostal dost a bude se muset odvděčit dalším.
      Ale jsem příliš starý, abych si na něj zvykal. Bude si muset najít nové návštěvníky. Myši, žáby i kocoury.
      Buďte s Bohem, Zakladateli. Potkáme se za řekou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *